Dopis předsedovi ODS z roku 2014

Domnívám se, že by se všichni zvolení zástupci občanů měli zamyslet nad tím, zda republika nepotřebuje zásah do soudního systému. Soudci a prezident Zeman si z republiky učinil hříčku svých přání.

 Vážený pane předsedo ODS.

12. 08. 2014 

Mám pro Vás otázky, na které byste měl hledat odpovědi nejenom Vy, ale všichni myslící členové Vaší strany.

Může občan volit takovou politickou stranu, která byvši u moci, nechala zavřít (zbavit základních občanských práv) své bývalé poslance? Měla svého ministra spravedlnosti, ale moc výkonná bez existence trestného činu (vraždy, loupeže, sedm milionů v krabici) nechala skupinu občanů měsíc ve vazební věznici? Všichni postižení se odvolali k soudu II. stupně. Všichni odmítli, že by se trestného činu dopustili, a požadovali, aby o uvalení vazby rozhodl nadřízený soud. Pro všechny obviněné platila presumpce nevinny. Jak je možné, že soud II. stupně nerozhodl o tom, zda byl trestný čin dostatečně doložený? Pro každého obviněného platí, že je bezúhonný. Jak je možné, že Nejvyšší soud vyjmul z moci soudní pouze bývalé poslance? Copak neplatí v naší republice základní postulát Listiny práv, že občané jsou si před zákonem rovni? Může v budoucnu taková strana řídit republiku?

Celá vaše strana má před sjezdem. Připadá mi, že jste se ze svého jednání nejen nepoučili, ale v případě vašeho úspěchu ve volbách byste postupovali stejně jako tehdejší opozice a nynější vládní strana. Svérázný výklad litery zákona, jak jej praktikuje justice, vás nechává v klidu.

Oba vaše bývalé ministry spravedlnosti, i bývalého předsedu Nečase, i předsedkyni poslanecké sněmovny jsem opakovaně na tuto skutečnost písemně upozorňoval. Nejvíc mi vadilo a pořád vadí, že moc soudní nerespektuje, že občan má právo zříci se soudce I. stupně, který jednou rozhodne. Pravomoc zříci se soudce je uvedena jak Ústavě tak v Listině práv. (Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.) Současně musí platit nestrannost rozhodnutí každého soudce. (Nikdo nesmí nestrannost soudce ohrožovat.) Z toho jednoznačně vyplývá, že každé rozhodnutí soudce je konečné. V případě nesouhlasu některého účastníka s rozhodnutím soudce I. stupně, musí rozhodnout soud II. stupně. Tak praví litera Ústavy a Listiny práv. To je axiom dvoustupňového soudnictví.

Žádné poučení jste si ze svého vládnutí nevzali. Upozorňoval jsem jak bývalého předsedu Nečase, tak předsedkyni poslanecké sněmovny i oba vaše ministry spravedlnosti, že je hrubě porušována Ústava a Listina práv. Soudci soudí takovým systémem, jaký byl za totality. V roce 1963 odstranili z předpisů jeden podstatný článek, který zabraňoval soudcům, aby vynášeli výroky, které jsou z hlediska matematiky nepravdivé.

Současný stav náramně vyhovuje všem „občanům s právnickým vzděláním“. Do zákonných předpisů si vložili i výši svých odměn. Nikomu to nepřipadá zvláštní. Proč by i lékaři neměli mít v právních předpisech stanoveny výše odměn? Patrně proto, že nejsou v takové míře u tvorby nových zákonů.

Ústavní soud i nyní vynáší podjaté výroky. Ústava zná jen termín soudce. I soudce ústavního soudu musí zkoumat, zda v dané věci rozhoduje nezávisle. Ústavní soud se stal dalším mocenským centrem, bez zodpovědnosti za svá rozhodování. Zákonodárci by měli na svých pravomocech trvat a vydat nový předpis o odměňování všech svých úředníků, včetně soudců.

Vážený pane předsedo, doufám, že se nad otázkami zamyslíte, a ve sněmovně otevřete alespoň diskuzi k danému tématu. Vaše strana to rozhodně občanům dluží. Je to problém, se kterým se dosud naše republika nevypořádala. Proto blbá nálada nemůže zmizet.

Zdroj: https://kareljanuska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=421595