Dopis pnu Navarovi, redaktoru MFDnes

Vážený pane redaktore. V dnešní MFDnes se celkem pochvalně vyjadřujete o činnosti Ústavního soudu. Nesdílím Váš názor, že činnost tohoto úřadu je v pořádku.

Dokonce se domnívám, že tato instituce je hlavní příčinou toho, že „pravda a láska nevítězí nad lží a nenávistí“. Kdyby totiž činnost úřadu byla v souladu s Ústavou, nikdy by soudní procesy nemohly trvat desítky let. Osobně jsem odešel od soudu s tímto pravomocným rozsudkem: „Smlouva, která se v době platnosti dostala v souvislosti s novou legislativou do sporu se zákonem, je platná“. ( Viz: http://soudniprocesb.wz.cz/)

Zákon je třeba chápat jako hierarchické uspořádání všech zákonů matematiky (které jsou nezávislé na jakémkoliv státním zřízení), nejnovější znalosti z přírodních a lékařských věd, Ústavy, Listiny práv, Sbírku zákonných předpisů vydaných zákonodárným sborem a sbírku předpisů vydaných pověřenými institucemi. A již zde se dostávám do zásadního rozporu zákonných předpisů s Listinou práv. Úvodní články Listiny jednoznačně říkají: Čl. 1. Listiny práv:Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Čl. 3. Listiny: Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu… (Tedy i bez rozdílu vzdělání.) Volně lze tyto články shrnout takto: „Svéprávní občané mají před zákonem rovná práva.“ Skutečnost je úplně rozdílná. Zatím co advokát se může na Ústavní soud obrátit (ve své věci), svéprávný občan musí použít služeb jiné osoby - advokáta. Je-li občan nesolventní, službu advokáta zaplatí stát.  Ještě horší je případ, kdy se svéprávný občan chce dovolat proti rozhodnutí soudce II. stupně. To mu zákonné předpisy nařizují, že musí požádat „osobu s právnickým vzděláním“, aby mu patřičné dovolání zformulovala. Je-li občan nesolventní, je absolutně zbaven základního občanského práva podat dovolání ve své věci. Rovnost občanů před zákonem je v našem státě chiméra. Přičemž nikde v zákoně není pro soudce deklarována pravomoc, zabývat se stupněm vzdělání účastníků sporu. Naše soudy nerespektují ani článek, který je uveden jak v Ústavě, tak také v Listině práv: „Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“  Důkaz naleznete na internetové adrese http://dokumentytmobil.wz.cz . V této věci jsem podal Ústavní stížnost, ale je velkou otázkou, zda se tento úřad k řešení odhodlá. 

S pozdravem  Karel Januška