Dopis ministryni spravedlnosti

U příležitosti výročí sametové revoluce jsem paní ministryni zaslal tento dopis:

 Vážená paní ministryně.

Naše soudnictví se dosud nedopracovalo k tomu, aby soudci a státní zástupci respektovali práva, která občanovi přidělují Ústava a Listina práv. Soudy ignorují tato občanská práva:

1. Rovnost občanů před zákonem.

Listina práv stanovuje, že nesolventní občan má právo na právní pomoc, nikoliv povinnost být zastupován. Podat dovolání může občan pouze prostřednictvím „osoby s právnickým vzděláním“. Občan bez tohoto vzdělání musí použít služeb třetí osoby. Nesolventní občan je zbaven práva podat dovolání proti rozhodnutí soudu II. stupně.  Občan s právnickým vzděláním má rozsáhlejší práva, než občan bez takového vzdělání. Žádný zákon soudci nenařizuje, aby zkoumal vzdělání občana, který se na soud obrací.

2. Občan má právo činit, co mu zákon nezakazuje.

V žádném odstavci zákonných předpisů není občanovi odebráno právo zříci se soudce I. stupně, který vydal své rozhodnutí (Usnesení či Rozsudek). Tuto skutečnost soudy nerespektují. Každé odvolání je v podstatě žádostí o to, aby spor rozhodl soudce nadřízeného soudu.

3. Soudci nerespektují zákony matematiky.

Důkaz opaku byl nedílnou součástí zákona, který platil za Rakouska i v první republice. Totalitní systém upravil znění Občanského soudního řádu tak, že soudci nemají povinnost kontrolovat svá rozhodnutí důkazem opaku. Soudci přehlížejí odkaz na tento důkaz. Jednají, jako by tento důkaz neexistoval. To je pohrdání zákonem.

Důkazy k mým tvrzením jsou v Příloze. Popisuji jednoduchý spor, který naše justice nedokázala vyřešit tak, aby rozhodnutí byla v souladu s Ústavou, Listinou práv a zákony matematiky.  

Všichni víme, jak dlouho trval civilní spor brněnských studentů s vedením fakulty (po sametové revoluci). Viděli jsme, jakým hrubým způsobem a jak dlouho byly zadržovány osoby údajně spolčené v případu bývalých poslanců (Tluchoř).

Domnívám se, že současná situace by šla rychle a bezproblémově odstranit. Stačí soudcům a státním zástupcům přikázat jednat přesně podle Ústavy a Listiny práv. Definovat, jak je třeba chápat „zákon“ v nejvyšším smyslu. Definice by mohla znít třeba takto:

Zákon České republiky tvoří hierarchické uspořádání všech zákonů přírodních a matematických věd, nejnovějších poznatků z věd lékařských, Ústava České republiky, Listina práv a svobod, nařízení zákonodárců (Sbírka zákonů) a nařízení institucí a jednotlivců, kteří k tomu mají oprávnění.

O obsahu takové definice lze stěží pochybovat. Kdyby ministerstvo spravedlnosti vtělilo podobnou definici do zákona o státních zástupcích, právní postavení občanů by se podstatně zlepšilo. Soudní procesy by se zkrátily. Nemohlo by docházet k ignorování presumpce neviny. Špatné nové právní předpisy by soudci měli korigovat, aby nedocházelo ke zločinům na dětech (MFD). Ušetřilo by se na nákladech ministerstva spravedlnosti.

Vážená paní ministryně, vzhledem k výročí, které právě slavíme, (a době, která uplynula) by si občané takové narovnání práv zasloužili.

 S pozdravem

 Ing. Karel Januška

V Roztokách, dne 17. 11. 2014

 Příloha je na adrese http://kareljanuska.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=438879&bk=24448