Někteří soudci a „občané s právnickým vzděláním“ nesouhlasí s mými názory. Lze to sledovat v diskuzích pod mými úvahami. Bohužel, žádné pádné argumenty jsem neobdržel. Někteří diskutující nedodržovali pravidla pro diskutující. Soudce JUDr. K. si přál zveřejnit naší diskuzi. Proto tak činím.
Pane K.
Rád bych zveřejnil alespoň jeden důkaz, že mé úvahy jsou zcestné. Že použít trestní zákon lze, i když nebyl doložen žádný trestný čin. Že presumpci nevinny uplatňují soudy vždy. Že soudce má povinnost vrátit rozhodnutí jinému soudci. Že platí zákony matematiky a soudci nepravdivé výroky nevynášejí. Alespoň jedno mé tvrzení vyvraťte, a já ho s pokorou uveřejním.
Potom to nebude škoda Vašeho času.
Copak zadržení a měsíc strávený ve vazební věznici je normální pro bezúhonného občana?
Vám to asi nevadí, ale mne se to bytostně dotýká. Mám s tím osobní problém. Takové případy se ve slušné společnosti nemohou vyskytovat.
Proto nemůžete očekávat, že najednou zmlknu. Pouze za předpokladu, že mi kdokoliv vyvrátí, že mé úvahy jsou nepravdivé.
Soudce K. odpovídá:
Píšu vám naposled, protože s tím, kdo roubuje zákony matematiky na právo a je přesvědčen o tom, že to je správně, nemá vůbec žádný smysl diskutovat. To už vám ostatně napsali i jiní. V trestním právu je např. možné, že i když někdo spáchá trestný čin a je mu to prokázáno, přesto nemusí být ještě odsouzen. Stejně tak v civilním právu je možné, že ten, kdo vyhrál spor, ještě nemusí mít právo na náhradu nákladů řízení. To je úplně něco jiného, než v matematice.
A teď k vašemu výkladu ústavy a listiny práv a svobod, kde tvrdíte, že je dovoleno vše, co tyto základní předpisy nezakazují - omlouvám se, ale použiju v příkladu vulgární slovo : tyto předpisy výslovně nezakazují "srát ve společenské místnosti do rohu nebo v městě na náměstí" - podle vašeho výkladu práva byste to vy i kdokoliv další mohl klidně udělat, protože co není zakázáno, je dovoleno. A uděláte to? Samozřejmě, že ne - ale proč, když to ústava ani listina výslovně nezakazují. Protože jsou tady jiné právní předpisy, které to, co je v ústavě, dále rozvíjejí, a navíc tady platí i nepsané normy chování (morálka). A to je přesně to, co vy asi nechápete.
Nebo další příklad. Přijdete domů, doma najdete zavražděnou manželku a z okna vyskakuje chlap s nožem v ruce. Sám jako silný muž jej zadržíte, zavoláte policii, která jej na dva dny zadrží a pak soud rozhodne o vazbě vámi zadrženého a obviní jej z vraždy vaší ženy. Dotyčný sice tvrdí, že vaší ženu nezavraždil, má ale na rukou i na noži krev. Jistě chápete, že je podezřelý ze spáchání vraždy a vy byste si to taky myslel. Asi byste se zlobil, kdyby ho policisti po zadržení pustili a on utekl. A asi za měsíc či dva od zahájení vyšetřování se zjistí, že vrahem je ve skutečnosti někdo jiný a že vámi zadržený byl jen zvědavý, co se u vás doma stalo, přišel na místo činu až potom, umazal se od krve a nůž si odnesl, protože se mu líbil. Utíkal před vámi jen proto, že měl strach, že bude podezírán z vraždy. Je tedy po těch dvou měsících propuštěn z vazby na svobodu. A teď se vás ptám - taky byste policii kritizoval za použití trestního práva, "i když nebyl doložen trestný čin", jak jste napsal výše? To byl případ, který se skutečně stal. Tady vidíte, že váš výklad práva je úplně mimo a já vás naposledy prosím, nechte právních výkladů a závěrů, jste mimo a jen matete ty, kdo se v tom nevyznají stejně, jako vy.
Pro ty, kteří právo znají, jste skutečně k smíchu a vašimi traktáty se dobře baví. A byl bych rád, kdybyste toto zveřejnil na svém blogu. K.
Pane K.
Nikdy jsem nezpochybňoval, že soudce může vynést rozsudek, který osvobozuje osobu, která spáchala trestný čin. Takový rozsudek je výjimečný, a musí být náležitě zdůvodněn. Soudce musí vynášet rozsudky podle znění zákona, nebo podle svého svědomí. Takový dal slib prezidentu.
Rozhodně nesouhlasím s názorem, že se nikdo nesmí vydělat ve společenské místnosti nebo na náměstí. Listina takový skutek nezakazuje, to ale neznamená, že čin, který jsem o své svobodné vůli učinil, je v souladu se zákonem. Jestli se vydělám v místnosti, ve které jsem několik dní uzavřen, tak se v té místnosti vydělám. Pokud se vydělám v kostele, může soudce dojít k přesvědčení, že jsem spáchal trestný čin. K tomu máme soudce, aby skutky posoudili s ostatními souvislostmi. Jestliže někdo takový skutek učiní, je plně zodpovědný za svůj čin a ponese za něj následky. Za trestný skutek to může být prohlášeno až následně.
To ale není pro občana problém, protože právo vydělat se v místnosti soudci občanovi neodebírají. Problém nastává, kdy si soudce přisvojí pravomoc, která mu ze zákona nenáleží a ignoruje to, co občanovi udělila Listina práv. Každý občan má právo zříci se soudce, který již jednou rozhodl. Jak je možné, že soudci toto právo neuznávají, a občanovi ho odebírají? Kde vzali pravomoc tak učinit? Podobné je to s povinností být před soudem zastoupen "osobou s právnickým vzděláním". Tuto povinnost si vložili do zákonných předpisů právě takové osoby. Listina říká toto: Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Všichni účastníci jsou si v řízení rovni. Rozumí soudci termínu právo a povinnost?
Vaše popsané případy vůbec nezpochybňuji. Ale trestný čin při nich byl nepochybně doložen (byla spáchána vražda), tak je bezpodmínečně nutné postupovat podle trestního řádu. Kdo trestný čin spáchal, s konečnou platností v našem soudním pořádku určí soud. Jaký trestný čin byl spáchán zadrženou skupinou občanů (Tluchoř..)? Byli zbaveni základního občanského práva svobody pohybu. Trestný čin spáchala Česká republika.
Doba přináší mnoho nových skutečností, se kterými se společnost dosud nesetkala. Jistě víte, nebo tušíte, co je počítačový vir. Je někde v zákoně napsáno, že úmyslné šíření počítačového viru je trestné? Velmi o tom pochybuji. Čili je ryze v moci soudce posoudit, zda skutek (o kterém se v zákoně nemluví, protože dosud nenastal) je, či není trestným činem, přestupkem, nebo je v souladu se zákonem. Za to jsou soudci placeni. Soudce I. stupně se může zmýlit, proto existuje zákonná možnost odvolání k vyššímu soudu. Ten je podle Ústavy povinen vynést konečné rozhodnutí. Následovat mohou opravné kroky, třeba umožnit stranám dohodu před soudem, či dovolání.
Soudci si právo vysvětlují tak, jak jim to vyhovuje. Je mi lhostejné, že jsem některým „kteří právo znají“ k smíchu. Že se nyní mými traktáty baví, je sice pro mne příjemné, ale doufám, že alespoň některý ze soudců má také trochu soudcovské cti a schopnost logicky uvažovat.
Tomu, kdo se chce bavit myšlením a vymýšlením různých soudních kliček, doporučuji prostudovat průběh soudních sporů, popsaných na adresách dokumentytmobil.wz.cz nebo soudniproces.wz.cz a dalších. To bych doporučoval hlavně studentům právnických fakult.
Všechny zákony matematiky mají být součástí zákona. Jsou nezávislé na společenském zřízení. To by soudci měli respektovat, a důkaz opaku by měli umět aplikovat. To je první krok k nápravě našeho soudnictví. Jinak budeme nadále svědky, jak soudy páchají na dětech trestné činy. V deníku MFD byl článek redaktorky Jany Blažkové: Únos je zločin. Pojednával o krocích soudu v souvislosti s novým Občanským zákoníkem. Soudcům je to lhostejné.
Pane K., o své pravdě jste mne nepřesvědčil. Nadále budu své názory zveřejňovat.
Předcházející diskuze na:
Diskuze k článku "Soudci se nadále vyznamenávají"
