Demokracie nevládne, demokracie se vylepšuje

Předseda Poslanecké sněmovny v inaugurační řeči oživil heslo našeho prvního prezidenta TGM.  I naše Ústava v Preambuli slibuje, že jsme všichni odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku.

Buďme spokojení, že se nám daří ekonomicky. Nikdy ale nebuďme slepí ke křivdám, které se dějí některým našim spoluobčanům. Miloš Zeman se ve své inaugurační řeči chlubil tím, že jmenoval všechny soudce Ústavního soudu. Ale republika se v žádném případě nemůže chlubit tím, že by soudní systém zaručoval spravedlivé rozsudky. Přitom by to měl být pro zákonodárce jednoduchý problém. Stačí, aby byla dodržovaná platná Ústava, protože její základ je identický, jako v První republice.

Soudci bohužel ihned po sametové revoluci používali metody, kterými pomáhali udržet totalitní komunistický systém. Soudní řád má sloužit k tomu, aby průběh soudního procesu probíhal optimálně. Soudci si vyložili Soudní řád jak o „Zákon“ a soudní řízení se zcela vymklo pravidlům spravedlivého soudnictví. Jedním z nejhorších příkladů špatné funkce justice je rozhodnutí soudu, který změnil žalobní návrh. Něco takového není možné ani v banánové republice. Soudce, který upravil žalobní návrh, nepatří mezi soudce.

Každý soud rozhoduje spor mezi dvěma subjekty. Jenom jedné straně sporu může dát soudce zapravdu. Státní zástupce je úředník, který soudu předkládá spor občan versus stát. Měl by být pod stejným ministrem, jako moc výkonná, čili pod ministrem vnitra. Státní zástupce má mít stejné pravomoci, jako občan, protože budujeme právní stát. Obracet se na Poslaneckou sněmovnu nebo Senát může mít pouze Nejvyšší státní zástupce.

Jestliže soudce dojde v hodnocení důkazů k závěru, a rozhodne, která strana je v právu (má pravdu), pak musí vynést jednoznačné rozhodnutí. Strana, která je v právu, má nárok na uhrazení všech nákladů, které jí vznikly. Je-li strana, která se na soud obrátila stranou žalující, pak výrok soudu musí být: „Žalobce je v právu. Žalovaná strana je povinna splnit podmínky, které strana žalující stanovila. Soudní náklady žalující straně hradí žalovaná strana.“

Jestliže strana žalující u soudce neuspěla, výrok soudce musí znít: „Žaloba se zamítá. Náklady žalované strany na soudní řízení uhradí žalobce.“

To je princip spravedlivého soudnictví platný již od antiky.

Páni poslanci všech politických stran, je vám lhostejné, když jsou občané nespravedlivě odsouzeni? Je vám lhostejné, když bezúhonní občané jsou označovaní za „trestně stíhané“? Je vám lhostejné, když občan zadržený policií s úplatkem v krabici úkoluje soudy?

Stranické pokladny již není třeba plnit. I kapitál má snahu na tom, aby soudnictví probíhalo spravedlivě. Cesta různých seznamů majetku je zbytečná. Spravedlivé soudnictví odhalí nezákonné postupy. To vidíme jak ve Spojeném království Velké Británie, tak v USA. Oba systémy jsou založené na Římském právu.

V blogu Abeceda právního státu naznačuji kroky, které zaručí návrat republiky k právnímu státu. ( https://kareljanuska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=652360 )