Chamtivost justiční mafie, nebo jen malá domů?

Z včerejších televizních zpráv jsme se dozvěděli, že velké množství akciových společností, nebo společností s ručením omezeným, jsou povinny učinit nějaké nové zápisy do obchodního rejstříku. Tyto dodatky plynou z platnosti nového Občanského zákoníku. Navrhnout je mohou pouze „osoby s právnickým vzděláním“. Pracovníci Ministerstva spravedlnosti zařídili ostatním občanům s podobným vzděláním přísun nemalé (dobře placené) práce.

Jeden ze základních článků Listiny práv říká, že svéprávní občané mají před zákonem rovná práva. To tvůrcům nového Občanského zákoníku nevadilo, a zbavilo práva dodat potřebné informace obyčejné občany, kteří se nehonosí právnickými tituly.

Smutné na tom je to, že současná sněmovna (přes odpor některých právníků) Občanský zákoník schválila. Domníval jsem se, že byl vypracován hlavně k tomu, aby zajistil autorům dostatečná autorská práva. Bichli o 450.000 slovech nikdo rozumný zákonem nemůže nazvat. Jak se může v praxi uplatnit rčení „neznalost zákona neomlouvá“?

Patrně jsem pracovníky ministerstva podcenil. Že bude v zákoníku ignorována Listina práv a občanům bude přikázána další povinnost, kterou mohou učinit pouze prostřednictvím „občanů s právnickým vzděláním“, to mne ani ve snu nenapadlo.

Nevím, kam až hodlá naše justiční mafie dojít. Ignoruje znění Ústavy, nectí presumpci nevinny, pohrdá pravomocemi občana, které mu svěřila Listina práv. S pomocí parlamentu vytváří zákonné předpisy, které jsou v rozporu s Listinou.

V minulém století si bolševik upravil soudní procesy tak, aby se rozhodování soudců dalo určovat ve stranických sekretariátech. Nebylo to složité. Stačilo vyjmout ze zákonných předpisů důkaz opaku a pak umožnit soudcům odvolacích soudů, aby mohli spory vracet zpět soudcům I. stupně. Vše ostatní zařídila „osvěta“ soudců, v poslední době prováděná „Justiční akademií“. Tam se soudcům náležitě osvětlí, jaká rozhodnutí je třeba přijímat. Odborně tomu říkají právní jistota.  Takhle to zdůvodnil diskutující z řad právnických odborníků (Jarda Chovanec): Důkaz opaku není připuštěn zejména z důvodu právní jistoty, stability právních vztahů či extrémní nákladnosti či nejistoty o spolehlivosti důkazu opaku.

Je to zamyšlení nejen pro Ministryni spravedlnosti, ale také pro všechny členy zákonodárného sboru. Na vysokých právnických školách se studenti patrně neučí, jak je třeba chápat termín zákon.

Ze současné situace existuje jeden elegantní krok, který by okamžitě napravil škody, které dosud zákonodárný sbor způsobil. Stačí, aby se ve stavu právní nouze sněmovna usnesla na podobném znění definice zákona:

Zákon České republiky tvoří hierarchické uspořádání všech zákonů matematiky, nejnovějších poznatků věd přírodních a lékařských, Ústava, Listina práv a svobod, zákonná ustanovení vydaná zákonodárným sborem (sbírka zákonů), předpisy a vyhlášky vydané zmocněnými institucemi nebo osobami.

Užitek z tohoto rozhodnutí zákonodárců by byl ohromný. Soudní procesy by se zkrátily nejméně o polovinu, protože soudci II. stupně by nesměli vracet spory soudům I. stupně. Ušetřily by se náklady, které je stát povinen platit za špatná rozhodnutí soudců. Nemohlo by docházet k situacím, kdy bezúhonní občané (a dokonce poslanci chráněni imunitou) jsou měsíc ve vazební věznici. Soudních sporů by ubylo. A občané bez právnického vzdělání by mohli požadovat po soudech, aby zapisovali to, co jim úředník Ministerstva nařídil.

Jestliže soudci nerespektují zákony matematiky a vynášejí nepravdivé výroky, jsme státem, ve kterém nerozhoduje právo a spravedlnost, ale justiční mafie.