Barcelona/corrida

Poprvé na corridě.

Plaza de toros, BarcelonaRoman

Nedávno jsme měl narozeniny, Od rodiny jsem dostal krásný dárek. Letenku do Barcelony se zaplaceným ubytováním na 5 dnů a vstupenkou na fotbal FC Barcelona vs. FC Sevilla. A ještě jsem si mohl vzít kamaráda Romana. Všechno nakonec klaplo tak dobře, že to musím zaznamenat (už proto, že při mém věku to rychle zapomenu).

K Romanovi poznamenám, že je divnej. Baví ho všechno. Tak přišel s nápadem, že půjdeme na corridu. Koupili jsme si lístky na slunce (jeden 60 Eur), protože do stínu byly za dvojnásobek. Seděli jsme v první řadě. Bylo 19.4.2009, krásná aréna, krásný začátek. 24 stupňů Celsia, sluníčko, nebe bez mráčku. Výprava, kostýmy, kapela, spousta hezkejch holek v hledišti. Defilé koní a torerů. Deset tisíc lidí. Obrovské očekávání. Pak vpustili černého býka. Nádherné zvíře, naleštěné do hedvábného lesku. 

Pomocí rudých pláten (muleta) ho muži z cuadrilly (pomocníci matadora) honili po ploše a šikovně se skrývali za stěny z tlustých fošen, kam se sotva vecpali. Býk se na ně nemohl dostat, protože s rohama byl daleko širší. Když už byl unavený, přijeli pikadoři na vyzdobených koních, dobře obrněných. Vůbec před nima neutíkal, stál tiše jako beránek, a zvědavě se na ně díval. Nemohl jsem se ubránit dojmu, že si hraje. Poprvé ho zranili. Píchli ho dlouhými kopími dvakrát za hlavu do hřbetu a odjeli. Býk stál kupodivu jako opařený a ohlížel se po svém hřbetu. Nastalo nové honění. Zakrvácený býk chvílemi odpočíval, po několika pokusech se znovu nechal vyprovokovat k pronásledování. Když už nemohl, další borec, krásně oblečený, do něj zapíchal  ozdobené háky (banderillas). Potlesk. Zdá se mi, že až v tuto chvíli začalo zvířeti docházet, že jde o život. Ještě chvíli jej honili po ploše, až sotva stál na nohou. Pak přišel největší hrdina: Polomrtvé zvíře nechal elegantně obíhat kolem sebe a když se, úplně vyčerpané, zastavilo , upřel na něj svůj pohled. Vůbec se nechránil, zvíře stálo a jen zhluboka oddychovalo. Byli od sebe tak dva metry. Oslabený býk se nakonec přece jen nechal přesvědčit ke svému poslednímu tanci. Slabě útočil na červený hadr, hrdinný torero se mu elegantním způsobem vyhýbal a lidé tleskali. Z pódia začala hrát smuteční hudba a býk se zastavil. Mlel z posledního a odevzdaně zíral na člověka. Ten se po pár okamžicích umně obtočil kolem něj a obřadně ho zabil. Mezi lopatky mu s elegantní jistotou zapíchl meč až po zdobený jílec.  Zvíře se snad půl minuty potácelo, doklopýtalo k hrazení, upadlo na zem, naposled se vyprázdnilo a po několika záškubech z něj definitivněně vyprchal život. Matador se mezitím stačil uklonit do všech stran, vyvoleným dámám posílal vzdušné polibky a užíval si ovací. Na umírající zvíře ani nepohlédl. Hudba hrála, lidé mávali bílými vyšívanými kapesníky (možno zakoupit ve stánku za 5 Eur) a vzrušeně tleskali. Pomocníci vyjmuli banderillas (budou dobré k dalšímu použití), přijeli dva chlápci na koních a mršinu na lanech odtáhli. 

Po druhém zabitém býkovi, který před smrtí vydávil snad deset litrů krve, jsme arénu opustili. Na řadě byli další čtyři. Při odchodu hlavní branou nám hlídající španělský policista beze slova poklepal  po plecích a pokrčil rameny. V tu chvíli jsme si stoprocentně porozumněli. Před arénou se mezitím shromáždili odpůrci. S transparenty, někteří pomalovaní jakoby krví. S radostí jsme se k nim přidali. Kladli nám na srdce, abychom o tom doma vyprávěli. Pak jsme šli na tapas a víno a rozebírali to dokolečka, přestože jsme o tom mluvit nechtěli. Trochu jsme se přitom opili. 

Jedna z aktivistek nazvala býčí zápasy ostudou její země. Souhlasím. Není to žádný férový boj. Zdravé zvíře nejdříve téměř umučí k smrti, je jich na to asi šest. Řekl bych, že býk zpočátku chápe celé toto představení jako hru, patrně pod vlivem tréninku s muletami  (to neumím dokázat). Po zabití prvního jsem se přistihl, že druhému fandím, aby ty lidi nabral do ledvin. Jenže pak by ho zastřelili. Nemá vůbec žádnou šanci. Žádný palec nahoru, jde na jistou smrt. Myslím, že k oživení této zábavy by přispělo, kdyby torerovi před vrcholem představení zapíchali do zad stejný počet háků, dvakrát ho píchli do krku a po ztrátě krve donutili několikrát oběhnout arénu. Pak by se mohl pokusit býka uškrtit. To by byla zábavička.

Tak jsem si - jako masožrout - trochu s výčitkami, vzpomněl na jatka. Určitě taky nejsou veselým místem. Ale aspoň se tam netleská a nejí popcorn (sáček za 3 Eur). Už nikdy na býčí zápasy nepůjdu, Roman taky ne, přestože ho všechno baví. 

Byly před námi další tři další dny, které přinesly skvostné zážitky. Jestli Vás to bavilo, přečtěte si pokračování. To už bude veselé. Řeknu Vám, jak jsme viděli ATP turnaj a živého Nadala, přestože už nebyly lístky, jak jsme pomohli Berdychovi a Štěpánkovi zvítězit, jak jsme navštívili kraj produkující 70% světového sektu a jak skvostný byl fotbal na Camp Nou.