Tak mne napadlo mne zas něco napsat na blog. Jenže když jsou ty svátky, tak by to asi neměly být žádné zbraně ani střílení a tak. Měl bych psát o něčem poklidném a nenásilném.
Tak třeba informační válka.
O té jsem si myslel, že je to jen taková metafora. SKUTEČNÁ válka se přece nedá vést slovy, že? K té potřebujete vojáky, tanky a kanóny. Lež je mocná zbraň, ale porazit armádu nedokáže. Znáte to: "Klacky a kameny můžou zlámat kosti, ale slova nezraní".
No, špatně. Postupně jsem potkával lidi, kteří se v téhle problematice orientují, a začal chápat, jakým způsobem je možné dobýt jiný stát bez jediného výstřelu, pouhými slovy. A je to poznání, které mi přijde tak zajímavé, že bych ho rád předal dál.
Možná vám přijde trochu nafoukané, že jsem o tom něco slyšel, něco si přečetl, a hned vás chci poučovat. Bezva - jestli to znamená, že mi to nebudete prostě věřit, ale sami si o tom něco zjistíte a budete nad tím přemýšlet, velmi mne potěšíte :-)
Tak pro začátek: co vlastně znamená DOBÝT jiný stát? Znamená to splnění tří podmínek:
1. Převzetí státní moci - tedy že státní správa státu A plní vůli státu B a rozhoduje podle jeho zájmů.
2. Ekonomická kolonizace - tedy že stát B může libovolně nakládat s produkcí státu A, včetně jejího přivlastnění a vyvedení do zahraničí.
3. Vojenská kontrola - tedy že stát B má na území státu A své ozbrojené síly v takovém množství, že jim ozbrojené síly státu A nemohou klást reálný odpor (pokud vůbec ještě existují).
Za takových podmínek je tedy možné považovat stát A za dobytý státem B. Jak se toho dá dosáhnout informační válkou?
První (a nejtěžší) fáze je ovládnutí politické reprezentace. Tam se rozhoduje o tom, jak se stát bude chovat a co udělá. Stát B tedy rozjede ovlivňovací kampaň mezi lidmi, kteří rozhodují o tom, kdo bude v politické reprezentaci. V demokratických státech jsou to typicky všichni občané, což je současně výhoda i nevýhoda: na jedné straně je třeba ovlivnit obrovské množství lidí, na druhé straně právě kvantita ovlivněných lidí může přebít kvalitu - váha každého hlasu je stejná. Cílem kampaně je dostat na rozhodující pozice státu A lidi, kteří spolupracují se státem B. Je jedno, jestli to dělají z přesvědčení, pro svůj prospěch, nebo jsou třeba vydíráni - důležité je, že udělají, co jim stát B řekne. Pokud se to podaří, dojde tím ke splnění první podmínky - převzetí státní moci, protože státní správa podléhá buď přímo příkazům politické reprezentace, nebo zákonům, které tato reprezentace vytváří.
Druhá fáze je ekonomická kolonizace, která vůbec nemusí vypadat jako rabující vojáci vyhánějící obyvatele z domů. Zdroje dobytého státu se dají převzít mnohem jemnějšími způsoby, připomínajícími tunelování ovládnuté firmy. Stačí, aby spolupracující politická reprezentace odprodala státu B rozhodující podíl státních podniků a uzavřela s ním několik dlouhodobých státních zakázek, které budou nevýhodné pro stát A a výhodné pro stát B. Státní zakázky se platí z daní, a daně vznikají zdaněním obyvatelstva; stát B může tímhle způsobem obyvatelům státu A odebírat plody jejich práce, aniž by si to vůbec uvědomili - a i kdyby si to uvědomili, stejně by s tím nemohli nic dělat.
Třetí fáze je nahrazení ozbrojených sil státu A ozbrojenými silami státu B. Pokud je vůbec potřeba (protože předchozí dva mechanismy fungují zcela mírově a legálně), lze jí dosáhnout obdobně jako ekonomické kontroly. Politická reprezentace začne armádu vlastního státu pod různými záminkami ořezávat a sabotovat (například uzavřením předražené zakázky se státem B na vyřazenou zastaralou bojovou techniku - dvě mouchy jednou ranou, viz předchozí odstavec). Pak se v obyvatelstvu další dezinformační kampaní vyvolá pocit vnějšího ohrožení (pokud je vnější ohrožení skutečné, tím lépe) a stát B nabídne státu A spojenectví a ochranu, kterou politická reprezentace státu A samozřejmě ochotně přijme. Zvací dopis je pak už jen formalitou, protože obyvatelstvo státu A přivítá vojáky státu B jásotem - vždyť nás přijeli chránit, a navíc zadarmo. Území státu A, které by ve skutečné válce musela pracně a krvavě dobývat, obsadí armáda státu B zcela pohodlně a bezpečně.
Hotovo. Státu A zbyla jen vlajka a hymna - všechno ostatní je pod kontrolou státu B.
Bez jediného výstřelu.
------------------------------------------------------------------------
Disclaimer: v celém článku jsem důsledně používal pojmy "stát A" a "stát B", protože mým cílem bylo podat akademický výklad, ne ukazovat na nějaký konkrétní stát, organizaci nebo světovou stranu.
Pokud si to chcete sami nějak vyložit v kontextu nějakých historických či současných situací, jen do toho. Ale v tom případě bych přidal ještě pár mudrlantských rad:
- Dezinformace fungují tehdy, pokud člověk pravdu buď nezná, nebo ji není schopen od dezinformace rozeznat. Dobrý způsob, jak se proti tomu bránit, je brát informace od všech zúčastněných stran, hlavně od vzájemně znepřátelených - často si své dezinformace vzájemně vyvrací.
- "Co si neověřím, tomu nevěřím". Internet umožňuje velkou možnost ověřování zpráv; pokud si vygooglíte podstatné náležitosti a zjistíte, že se objevuje pouze na serverech, které vám připadají podezřelé (třeba proto, že jste v minulosti už párkrát zjistili, že lžou), pozor na to. Někdy taky stačí si vygooglit obrázek; pokud zjistíte, že ho už byl použit někde jinde a navíc už předtím, než se měla stát událost popisovaná ve zprávě, je pravděpodobné, že se nestala vůbec.
- Používejte mozek. Už jsem párkrát zachytil zprávu, že volby v ČR ovlivnili hackeři. Hrozně by mne zajímalo, jak to dokázali, když volební lístky jsou papírové a sčítají se ručně.
- Pokud něco není černé, nemusí to být nutně bílé. Pokud někdo nesouhlasí s určitým názorem, politikou nebo skupinou, nemusí proto být automaticky přítelem jejich nepřátel.
- Pokud vám někdo tvrdí něco, s čím ze srdce souhlasíte, dejte si obzvlášť majzla na něj i na sebe. Možná je to pravda, ale možná je to taky blbost, kterou vám říká právě proto, že ví, že se vám to bude líbit. Jakmile si začnete plést "líbí se mi to" a "je to pravda", každý demagog vás utáhne na vařené nudli - stačí mu vás krmit tím, co chcete slyšet.
