Ve světle velmi tragických událostí v Norsku ( a nejen tam ) bych všem ještě rozumným lidem rád osvětlil jisté zákonitosti a představy o možném řešení.
Zaprvé :
Jak se může člověk bránit šílencům střílejícím ze zbraní bez varování a kteří se snaží zabít kohokoli?
No,jedině tím,že sám budu moci bez omezení vlastnit a nosit vlastní zbraň!!
I kdyby policie byla na místě jakéhokoli masakru během dvou minut ( a to se asi nikdy nestane ) ,tak šílenec stačí postřílet mnoho lidí a navíc si je téměř jist,že nikdo z budoucích obětí nebude mít zbraň aby se mohl bránit.
Takže naši zákonodárci nám dávají najevo,že my se bránit nesmíme,protože od toho tu máme policii a když se něco stane,tak máme prostě smůlu. Zdá se Vám to úsměvné? Nebo dokonce správné? Mně rozhodně NE.
Zadruhé :
Je třeba skutečně nezaujatě analyzovat osobnost ,,střelce,, a jeho okolí a vyvodit z tohoto patřičné závěry,které se ovšem musí promítnout do chodu státních orgánů. Což se určitě v České republice,a zdá se,že i v Norsku,vůbec neděje.
A v tomto právě spatřuji největší problém dnešní ,,moderní a demokratické,, společnosti.
Jak jinak si mám vysvětlit fakt,že dosud jsem se oficiálně nic nedozvěděl o sociálním prostředí,ve kterém vyrůstal A.Breivik,dnes masový vrah?
Neoficiálně jsem se dozvěděl,že Breivik vyrůstal od svého 1roku pouze s matkou a svého otce viděl pouze několikrát v životě.
Místo analýz a rozborů sociálního prostředí masového vraha se ,např. v MF Dnes, ,,dozvídáme,, takové věci,jako např.pocity pozůstalých,koho zastřelil jako prvního,jak vraždění probíhalo,…. Probůh!! Jaké asi mají pozůstalí pocity?!?! A co si ostatní vezmou za poučení z průběhu vrahova řádění?!?!
Jak je jasně vidět nejen na tomto případu a hlavně jak statistiky vypovídají o kriminalitě,tak největším nebezpečím pro lidskou společnost jsou LIDÉ VYRŮSTAJÍCÍ BEZ OTCOVSKÉHO VLIVU a LIDÉ ŽIJÍCÍ V RODINĚ S DOMINANTNÍ MATKOU.
A co na tato fakta říká česká společnost?
Od r.1998 u nás platí možnost vychovávat děti po rozvodu rodičů ve střídavé péči,jenže tuto možnost soudy umožňují pouze asi ve 3% případů ( tj.900 dětí ).
Zbývá dalších asi 29000 dětí,které jsou vydány napospas justiční libovůli.
V nedávné době poslanci těsně schválili novelu Zákona o rodině spočívající pouze v tom,že pokud soud střídavou péči zamítne,tak musí své rozhodnutí odůvodnit. Ovšem v levicovém senátu i tato pouhá nepatrná změna neprošla a tak vše leží opět na poslanecké sněmovně. ( O důvodech zamítnutí mnoha senátorek,poslankyň,poslanců i senátorů lze jen spekulovat,ale stačí si přečíst záznam jejich vystoupení v parlamentu i senátu a rozumný člověk se nestačí divit. )
Co na tyto indicie o důsledcích feminismu říkají samozvané ochránkyně dětských práv? Opět budou překrucovat fakta o rodinné konstelaci vraha s tím,
že přece vyrůstal s mužem,tedy otčímem a že chudák matka měla co dělat,aby se její synáček měl dobře,když jeho otec na rodinu údajně zanevřel. Ovšem vše je trochu jinak ( otčím není otec a tolerance společnosti k libovolnému chování matek je dávno neúnosná ) a tak se i ,,jinak,, choval A.Breivik.
Kolik lidí se ještě musí týrat a kolik jich ještě musí zemřít,aby se zodpovědným ,,otevřely oči,, a navrátili dětem OBA rodiče?
