Sokolovský happening proti domácímu násilí

Že se právě na Sv.Valentýna koná happening o domácím násilí? To jistě není náhoda.

Dne 14.2.2013 byl obecně prospěšnou společností Pomoc v nouzi za účasti sokolovského intervenčního centra a Azylového domu v Sokolově na schodech Domu kultury (Hornický dům) pořádán happening proti domácímu násilí.

MF Dnes na tuto akci 12.2 upozorňovala a jelikož jsem měl ten den cestu do Sokolova, tak jsem se této akce zúčastnil. MF Dnes vyslala fotografa Martina Stolaře a reportáž spáchala mladá, sympatická a jistě velmi ambiciózní spolupracovnice redakce Marie Benetková.

Po celou dobu trvání akce (asi 25 min.) jsem diskutoval s vedoucí intervenčního centra paní Evou Chalupníkovou Doležalovou o jejich a mém pohledu na domácí násilí,resp.o pohledu na prevenci tohoto negativního jevu.

Já jsem paní vedoucí povídal o faktech ze statistik,kdy násilí obecně páchají z 90% lidé pocházející z tzv.neúplných rodin ( což jsou v 90% děti vyrůstající bez otců ) a že prevenci spatřuji právě v nevměšování státu do chodu rodin ( neboť rodiče staví proti sobě ) a také v zavedení skutečné rovnoprávnosti obou rodičů při výchově dětí.

Paní vedoucí mně povídala o tom,že toto vše ví,ale že oni se snaží pomáhat obětem domácího násilí,přičemž přiznala,že je to až následek a nikoli příčina. A řekla mne i několik příkladů z jejich práce,kdy pomáhaly ženám a i prý několika mužům.

Takže veškerá prevence těchto organizací,které jsou placené ze státního rozpočtu, spočívá v pomáhání obětem domácího násilí. Rozumný a nezaujatý člověk jistě rychle pochopí,že to není žádná prevence,ale klouzání na módní vlně jakéhosi boje proti něčemu.Takže je to trvalá placená práce bez viditelného výsledku.

A ještě něco k té mladé novinářce - v páteční MF Dnes se o jistém diskutujícím na této akci vyjádřila doslova takto: "Do živé diskuse se na obranu psychicky týraných mužů s organizátorkami zapojil jeden z kolemjdoucích." Onen kolemjdoucí jsem byl já,nebyl jsem kolemjdoucí a o psychicky týraných mužích jsem se paní vedoucí zmínil jedinou větou,což zabralo asi jednu minutu. Jinak jsem diskutoval o něčem jiném. A tak se ptám,co mladé novinářce bránilo se mne na cokoli zeptat? Že by slyšela něco, co nechce slyšet? Tímto způsobem "investigace" se ovšem ničeho nedosáhne a nic se nezmění!

Že by požadovaná neměnnost stávajícího systému byl hlavní důvod pořádání těchto huráakcí,čemuž bohužel svým přesvědčením a zaslepeností napomáhají i novináři a novinářky?

 Kapr Miroslav