Horáková, Píka, Slánský, to jsou nejznámější jména obětí komunistického řádění, ústícího do politických procesů a následně i justičních vražd. Byly jich stovky, těch jmen. Pravda, politické procesy se všemi, kdož nesouhlasili s komunisty vedeném režimem, nekončily pokaždé popravou, ale většinou těm statečným odpůrcům natolik zničily život, že umírali často předčasně.
Hovořilo se tehdy po listopadu, o statečných disidentech, kteří přežili, někteří z nich docela dobře, aby se poté stali vrcholnými představiteli státu a národa. A my jim tleskali. Jenom jedno jméno, mezi přehršlí jmen, která se náhle objevila aniž by je předtím někdo znal, mi přece jen chybělo. Jméno Pavla Wonky. Statečného člověka, který svůj nesouhlas s režimem projevil i tím, že si dovolil, v době tuhé totality, kandidovat na prezidenta. Následoval čistě politický proces, vězení a v něm Pavla Wonku v roce 1988 bachaři doslova umlátili. A pak se nad ním zavřela voda.
Dnes doba nazrála a začínají se mezi námi opět objevovat lidé Wonkova ražení. Nesouhlasí se šaškárnou, kterou nám naši, bohužel, zvolení představitelé předvádějí. Vadí jim, že díky jejich ignorantství, nadutosti a bezostyšné hamtavosti, národ chudne. Vadí jim, že se po devadesátém roce uvolněné šrouby začaly přitahovat až do té míry, že dnes jsme již daleko nesvobodnější nežli jsme kdy byli za komunistů.
Tito lidé, kteří odmítají být poslušnými ovcemi a tleskat tomu, jak nás naši představitelé vedou do propasti a do naprostého područí nikým nevolených úředníků v Bruselu, bývají často, převážně mladými lidmi, kteří život v minulém režimu nepoznali, napadáni a nazýváni komunisty. Stačí se jenom podívat do diskuzí.
Roman Smetana řídí autobus. A nelíbila se mu politika, která tento stát ovládá, nemohl dělat nic proti tomu, když mu na autobus nalepili, samozřejmě kvůli penězům, protože předvolební plakáty se firmám přece platí, politiky, zejména jednoho, Ivana Langera, který již tehdy byli natolik profláknutí a spojování s mafií, a tak jim přimaloval tykadélka. Ale nejenom íčku Langerovi, ale všem.
Politické strany jsou na pomalovávání svých představitelů na plakátech zvyklé, jen si vzpomeňte, kolik pomalovaných plakátů při posledních volbách po republice bylo a nedělo se vůbec nic. Až na jednu stranu a jednoho člověka, na ODS a Ivana Langera. A také na jednoho udavače, podobného proslulému parašutistovi a udavači Čurdovi, také spolupracovníka, také řidiče. Ten Smetanu udal.
Namísto toho, aby si pomalování politiků na plakátu nalepeného na autobus vyřídil dopravní podnik, se z takové klukoviny stal soudní případ. A Roman Smetana měl smůlu, jeho případ řešila, jaká to náhoda, manželka pomalovaného kašpara a mafiána Markéta Langerová. Aniž by, v rámci nejen soudní praxe, ale i z prosté lidské slušnosti a etiky, uznala, že je v tomto případu podjatá, jednalo se přece o jejího muže, a případ předala jinému soudci, šmahem Smetanu odsoudila na sto dní veřejných (nucených) prací.
Roman Smetana je pro mne velice statečný muž, rozsudek čistě politického procesu odmítl a do ponižujících veřejně nucených prací nenastoupil. A Langerová mu napařila sto dní vězení.
Urážet svého muže tykadélky přece nenechá projít jen tak.
A máme u nás, stejně jako za komunistů, politický proces. Člověk musí do vězení jenom za to, že nesouhlasí s kandidaturou mafiána. Nakonec to lidé, díky Bohu, Langerovi stejně spočítali.
Proces se Smetanou byla jenom první vlaštovka, můžeme čekat další podobné politické procesy. Troufám si tvrdit, že jich nebude málo. Národ, aspoň jeho převážná většina, s tím, co nám vládne, nesouhlasí a dává to najevo. A chcípající kobyla nejvíce kope, takže se můžeme nadít žalob na lidi od politiků. Stejně, naprosto stejně, jako tomu bylo za komunistů.
A dovolte mi osobní zkušenost. Již v roce 2004 kandidoval jistý starosta v krajských volbách a měl dopředu domluveno s budoucím hejtmanem Bendlem, že se v případě úspěchu ve volbách, stane jeho prvním náměstkem. Jenomže se našel statečný zastupitel a pro podvody podal na tohoto starostu šest trestních oznámení. Měl jsem je k dispozici, stejně jako svolení předkladatele, je publikovat. První ze šesti případů jsem zveřejnil šest týdnů před volbami a každý další týden jsem pokračoval. Ten starosta tehdy zvolen nebyl.
A já byl zatčen. Starosta si za městské peníze najal velmi renomovaného právníka s vazbami na kriminálku. A bylo to znát. Okresní vyšetřovatelku vůbec nezajímal ani jeden ze šesti trestných činů, z nichž čtyři, podle analýzy dalšího renomovaného právníka, kterého jsem oslovil, byla na soudní proces a vězení, ale to, jak jsem se o každém případě dozvěděl. Chtěla mne obvinit z pomluvy a dalších trestných činů.
Ta trestní oznámení, na žádost zástupce velitele okresní kriminálky, který žil s matkou onoho právníka, byla zametena pod koberec. Vyšetřovatelka navíc byla milenkou i onoho právníka. Jaká náhoda, že? Pokud to vyšetřovatelka udělá, bude povýšena, to jsem se dozvěděl později, a proto jsem ji okamžitě volal na kriminálku do Bartolomějské. Bylo mi řečeno, že tam již nepracuje, povýšila na krajskou kriminálku sídlící na Zbraslavi. Pouhé dva týdny po odložení všech šesti trestních oznámení.
Při vyšetřování jsem byl celkem šestkrát zatčen, jednou za mnou dokonce přijeli vyšetřovatelé až do redakce a jednou jsem byl zatčen na ulici i s nasazením pout.
Už tehdy jsem čekal, že budu obviněn a proběhne se mnou politický proces. Naštěstí se tak nestalo, měl jsem všechny důkazy k dispozici, ale říkal jsem si, že asi není příliš vzdálená doba, kdy opět politické procesy začnou.
Případ Romana Smetany politickým procesem je! A současný styl vládnutí téhle garnitury, působení soudců, policie a státní správy se už ničím neliší od praktik minulého režimu.
S jedinou výjimkou, zatím nás neumlčeli. Zatím!
