Tedy, přesněji řečeno, pro normální obyčejné české lidi. Pro různou svoloč, šmejdy, ohlupující staré a naivní důchodce, pro šizuňky, tuneláře a parazitující cikány, pro ty je Česká republika zemí zaslíbenou, jakési El Dorado či Klondike.
V pátek, 8. srpna, ve večerních televizních zprávách jsem slyšel informaci, která mne doslova šokovala. Říkali tam, že v naší, rádoby demokratické republice, je stíháno exekutory na sto padesát tisíc dětí, které sotva dovršily osmnáctý rok věku. Tyto děti dílem jely bez lístku načerno, a protože dle zákona je není možné stíhat, počkaly si dopravní podniky, až dovrší plnoletosti, jejich případ předaly dalším šizuňkům, exekutorům, a ti vymáhají na těchto dětech desetitisícové částky. Ony ty dopravní podniky při čekání na jejich plnoletost, počítaly každý den penále. A exekutoři si chtějí též velmi lehce vydělat a výsledkem jsou ony velmi vysoké částky.
Pravda, načerno se jezdit nemá, rodiče mohli udělenou pokutu uhradit. Pokud o ní ovšem vůbec věděli, i to totiž ve zprávách zaznělo. Jenomže exekutoři stíhají i další nešťastné děti a ten druhý příklad je ještě otřesnější.
Sociálně velmi slabá rodina, česká rodina. Práce není, peníze též nejsou, a tak tato rodina nežije, pouze přežívá. A má nezletilé děti. Samozřejmě neplatí poplatky za svoz popelnic, jinak by neměla na jídlo. Úřady na rodině poplatky vymáhají, ale ani čert, neboli exekutoři, na podobnou rodinu nemohou. Ona totiž nemá vůbec nic, co by mohli oni novodobí loupežníci prodat. A zase se v klídku čeká.
Mladá dívka z podobné rodiny byla rodině odebrána a umístěna v dětském domově. Tam měla aspoň splněné základní životní potřeby a navykla si i na základní hygienické potřeby normálního člověka. V dětském domově byla až do svých osmnáctých narozenin a byla, dá se říci, šťastná. Jenomže, i když v místě trvalého bydliště léta prokazatelně nežila, nikdo ji totiž neodhlásil a rodiče za ní samozřejmě poplatky za popelnici neplatili, úřady si zase počkaly, až jí bylo osmnáct, napočítaly jí dlužnou částku za službu, kterou po léta nevyužívala, připočítaly lichvářské penále a holčičko, plať!
Jenomže z čeho? Opět přišli na řadu exekutoři, připočítali si ohromně vysoké částky jako odměnu a začali na děvčeti, které ještě ani nepracovalo, opět desetitisícové částky. Odvolání a dovolávání spravedlnosti bylo bez úspěchu.
Tito mladí, sotva plnoletí lidé tak dostávají do vínku tak ohromné dluhy, že je nasnadě, že se z nich možná po celý život nevyhrabou. A kdo je na vině? Tenhle stát, jeho legislativa, která myslí na občana pouze v jediném smyslu – co nejvíce z něho vyrvat, pokud možno naprosto vše.
Když třináctiletý kluk někoho málem zabije, nestane se mu nic, není trestně odpovědný. Nikdo si nepočká do jeho osmnáctin, a pak ho obžaluje z vraždy nebo pokusu o ní. Ale pokud se jedná o peníze, možné to je. Ale hlavně budeme mít plnou hubu a sdělovací prostředky informací o péči o dítě. Rodič dá děcku pohlavek? Aféra jak hrom! Ale exekutoři a všemocní úředníci mohou vše, i ničit život sotva plnoletým dětem.
A co dělat s dětskými černými pasažéry? Lze postupovat i takto. A jsou to mé vlastní zážitky. Asi před třemi lety jsem jel s malým vnoučkem do zoologické zahrady v Ústí nad Labem. Trolejbusem. Vzápětí přistoupilo asi deset cikánů ve věku tak deset až šestnáct let. Záměrně nepíši Romů. Mám mezi cikány několik dobrých známých a lze říci, že kamarádů a oni sami si říkají Cigáni, že prý Romové se nazývá nejhorší sběř mezi nimi. „Nemluv o nás, jako o Romech, my jsme Cikáni a jsme na to hrdí,“ říkala mi má kamarádka Boženka, cikánka a velice slušný a pracovitý člověk, občas spolu zajdeme na kafíčko.
Ale zpět do Ústí. Ti cikáni stáli úplně vzadu vozu, řvali, dupali, měli na přítomná děvčata, ale i ženy, velice neslušné narážky řvané z plných plic. Pak přistoupil revizor. Všichni jsme měli lístky nebo platné průkazky. Až na jednoho mladíka, Čecha. Revizor mu vyměřil pokutu, mladík sice nadával, ale pokutu zaplatil. Byl jsem zvědav, co udělá revizor z tou řvoucí, paviánům podobnou, tlupou. Neviděl jsem ani jednoho z nich označit jízdenku a velice jsem pochyboval, že by měli předplacené průkazky. Ten revizor zkontroloval poslední cestující před oněmi paviány, otočil se, a jakmile trolejbus zastavil, vystoupil. Nezkontroloval ani jednoho z těch cikánů.
Druhý případ z letoška. Město Kladno a namísto trolejbusu autobus. I tady nastoupilo šest cikánů. Jenomže zde byli jak mladí, tak staří. A opět řev, sprostoty, prostě hrůza. A zase revizor. Scénář nemusím popisovat, byl naprosto stejný. K cikánům opět ani nedošel.
Platí zákony pro všechny stejně? Měly by! Jenomže by je měl někdo dodržovat. Proč může být na sotva plnoleté děti přísnost neznající mezí a na snědé spoluobčany neplatí? Žijí snad v jiné zemi? Platí tam jiné zákony? Nikoliv, žijí tady s námi, ale v rámci pseudohumanity, pozitivní diskriminace a tolerance, se ničí životy mladých lidí českého původu. Cikáni jsou mimo, je to současná právní šlechta, žádné zákony na ně zřejmě neplatí.
A tak tvrdím, že tenhle stát tady už není pro lidi, je tady jen na to, aby je odřel až na kost a jejich peníze získali všelijací šizuňkové na dotacích, třeba i na těch, které jsou určeny právě cikánům.
