Policistka mě opravdu nadzvedla, bohapustě lhala

V pořadu Michaely Jílkové minulý čtvrtek se hovořilo o domácím násilí. Jedním z pozvaných hostů byla i policistka, která buď vyloženě lhala nebo byla naprosto mimo realitu.

Tvrdila totiž, že po novele zákona v roce 2006 mají u Policie České republiky oběti domácího násilí zjednodušenou roli. Navíc, jak tvrdila, nemusí dojít až k fyzickému zranění, ale policisté po nahlášení případu domácího násilí musejí na místě posoudit, zda se jedná o fyzické nebo o psychické násilí a oba tyto trestné činy budou posuzovány stejně a viník bude, říkala ona policistka, policejně vykázán z bydliště. Prý podle míry závažnosti bude mít násilník znemožněn pobyt ve společné domácnosti od jednoho týdne až po celý rok.

Byly to žvásty. Vzpomeňme jenom na rok 2010, tedy již po nabytí právní platnosti a účinnosti oné zmiňované novely trestního zákoníku, týkající se domácího násilí, kdy si starší manželé na jihu Čech opakovaně stěžovali policii, že jim vyhrožuje jejich syn zabitím, pokud mu nebudou dávat všechny peníze. Policisté řešili několik oznámení starších manželů a nic. Neudělali lautr nic! Nakonec povedený synáček oba rodiče zastřelil.

A další příklad. Rozvedení manželé museli bydlet ve společném domě. Probíhal soud o rozdělení společného jmění manželů a pro exmanžela se soud nevyvíjel v jeho prospěch. A tak pravidelně docházelo k domácímu násilí. Nejen ze strany exmanžela, ale i ze strany dcery manželů, která se přidala na stranu tatínka, exmanžela. A stejně jako on, rozjela celou sérii domácího násilí nejen proti své matce, ale i proti bratrovi. Nechyběly facky, vyhrožování a šermování kuchyňským nožem těsně před očima bratra, který byl na straně matky. Dokonce dcera prořízla hadičku od záchodu v prvním patře, naplno pustila horkou vodu do bidetu, pak odjela a nechala dům vyplavit. A to jenom proto, aby škodila. Policie v domě byla, trestní oznámení odloženo.

Exmanžel, myslivec vlastnící několik loveckých zbraní a notorický opilec, několikrát exmanželku napadl, shodil ji ze schodů, údery do břicha byly častým jevem, v čemž mu vydatně pomáhala povedená dceruška, která se svou matku pokusila ze schodů shodit též a navíc ji, když stála mezi dveřmi, chtěla ublížit několikerým prudkým zabouchnutím železných dveří do garáže.

Exmanžel po domě běžně chodil s třiceticentimetrovým nožem a pokřikoval, že jím exmanželku zabije, že ji vykostí, že jí rozčtvrtí a naporcuje. Dokonce jí vyhrožoval nabitou zbraní s tím, že ji ustřelí palici a klidně si to pak odsedí.

A o co vlastně šlo? U obou jen a jen o majetek a o dům. Tatínek totiž slíbil dcerunce, že až vyštve bývalou ženu a syna, napíše dům na dcerunku a sám se odstěhuje. A dcerunka už viděla, jak dům za šest milionů prodá a bude si užívat peněz. Proto se snažila seč mohla, aby matku psychicky, ale i fyzicky, co nejvíce zdeptala, a ta raději soud vzdala.

Došlo dokonce i ke zranění exmanželky. Policie byla přivolána několikrát, ale nikdy ani exmanžela, ani povedenou dcerunku v domě nezastihla. Ti totiž pokaždé, když slyšeli, že syn volá policii, skočili do aut a ujeli. A policisté? Tvářili se sice soustrastně, ale pokaždé tvrdili, že nemohou nic dělat. Nestačily jim modřiny na pažích ženy, nestačil jim poraněný palec u nohy od pádu ze schodů, prý si to mohla způsobit sama.

Náčelník obvodního oddělení policie, když žena byla podat na exmanžela a dceru trestní oznámení prohlásil: „Ženská, co si stěžujete, vždyť jste celá a kdoví, jestli jste si to celé nevymyslela.“ A svým rozhodnutím trestní oznámení na vyhrožování smrtí odložil.

Takže paní policistka v pořadu Michaely Jílkové v hrdlo lhala. Obhajovala naprosto neschopnou policii a vyprávěla pohádky ovčí babičky o tom, jak policisté obětem domácího násilí usilovně pomáhají.

Nepomáhají, kašlou na ně. Co by se také namáhali, mají to za jedny peníze, ať by složitě vyšetřovali nebo si hřáli zadky v příšerně přetopené služebně. Podle jejich slov, dokud by opilecký, rozvedený myslivec opravdu ženu a syna nezastřelil, žádné řízení proti němu a proti povedené, naprosto necitelné a zvrhlé dcerušce, vést nebudou.

Nakonec to oba, jak syn, tak jeho matka, přežili. Soud přiřkl dům ženě, a ta jim nakonec zrušila v domě trvalé bydliště, takže si mohli konečně oddechnout. Kolik útrap, bolesti, bezesných nocí, ale i nutného lékařského ošetření, protože se ženě, následkem tříletého každodenního stresu, tak dlouho totiž trval soud, pokazilo srdce a zvedl se jí tlak natolik, že jí několikrát lékaři chtěli hospitalizovat.

Ještě teď, když už je po všem, se žena budí hrůzou, když v noci kolem domu jenom projede auto. Co vy na to, paní policistko? Tohle je ta vámi proklamovaná pomoc obětem domácího násilí?

Proč jste televizním divákům neřekla pravdu? Proč jste nepřiznala, že si oběti domácího násilí musejí pomoci sami. Proč jste lidem neřekla, že na ně policisté zvysoka kašlou? 

Pomáhat a chránit? Jistě! Ale koho? Sami sebe, vážení. Své platy, svá pracovní místa, svůj klídek, lenošení v přetopených služebnách. Tohle chrání naši policisté, vážená paní policistko z televizního pořadu, nikoliv nás, daňové poplatníky, kteří takovýmhle policistům přispíváme na jejich pravidelné platy aniž bychom se za naše peníze dočkali odpovídající služby.

Tak, a ne jinak to je, paní policistko! A vy jste jen citovala směrnice, zákony a normy, ale nepopisovala jste to, co policisté ve skutečnosti opravdu dělají. Nic!

Naše republika má jeden z nejvyšších počtů policistů na tisíc obyvatel v Evropě, ale vidět to nikde není. Naprosto, a zcela výjimečně, souhlasím s ministrem vnitra, že by se měl počet policistů snížit. Než platit peníze za nicnedělání, tak ať je policistů méně, už teď je nikde vidět není. Lidem nepomáhají, lidem povětšinou jenom škodí.  

A to, co jsem zde popisoval, je, vážení, skutečný a pravdivý případ, který se táhl od jara roku 2008 do podzimu roku 2011. Nahlášených případů domácího násilí a vyhrožování smrtí bylo policii celkem osm. Neřešil se ani jediný!