Byla jednou jedna firma. Založil jí skvělý chemik a bylinkář a začal vyrábět čistě přírodní kosmetiku. Brzy si získal velký okruh zákaznic, postavil nové výrobní laboratoře a dále bádal, zkoumal, vyvíjel, vyráběl a také prodával skvělou přírodní kosmetiku. Jmenoval se Karel Hadek.
Jenomže se chybička vloudila. Jak už to tak bývá. Zakoukal se do mladé ženy, které dlouhodobě pomáhal s odstraněním problémů, až si ji nakonec vzal. A aby ji ukázal, jak mu na ní záleží, byla o třiatřicet let mladší, udělal ji jedinou společnicí firmy, fakticky tedy majitelkou a sám zastával pouze funkci jednatele.
A příběh starý jako sám svět pokračoval. Mladé ženě se starší a velice zaměstnaný manžel přestal líbit. Měla dost peněz, nemusela prakticky pracovat, a přesto se stalo, že od něho odešla a chtěla, aby všechny zisky z továrny šly jenom jí a jejímu bratrovi. Manžel samozřejmě nesouhlasil, a tak si mladá žena přibrala na pomoc bratra. Dne 15.9. 2011 byl Karel Hadek coby jednatel z firmy vyhozen. Novým jednatelem společnosti byl jmenován bratr paní majitelky.
Všichni zaměstnanci, bylo jich ke třicítce, pak byli dne 22.9. 2011 vyhozeni na dlažbu. Bez koruny odstupného. A začaly nechutné právní tahanice. Odběratelkám, protože většina byly ženy, tak přestaly chodit objednané výrobky, na kterých si založily vlastní existenci. A nastaly jim problémy, jejich kosmetické salóny začaly ztrácet klientky, majitelky mnoha e-shopů neměly co prodávat. A začaly se kupit ztráty.
Ty z nich, které chtěly uhradit dřívější faktury, které měly splatnost až po 15.9. 2011, neměly kam peníze poslat. Firmu obsadil bratr a nechal zablokovat účty. Sám Karel Hadek je ubezpečoval, že se vše vyřeší, aby tedy zatím faktury neplatily. Bez zajímavosti není ani skutečnost, že se z účtu číslo 31188907 u německé Sparkasee, ztratily všechny peníze ze zahraničních obchodů. A nebylo jich právě málo. Podpisové právo měla paní majitelka…
Běžel čas, právníci řádili a firma nevyráběla. Odběratelky Hadkovy kosmetiky začaly mít existenční problémy a musely přecházet k jiným výrobcům. Jenomže kvalita byla někde úplně jinde. A ztráty narůstaly.
Vše se vyřešilo až koncem ledna 2012. Karel Hadek si založil novou firmu, pořídil stroje a laboratoř a opět zaměstnal své původní zaměstnance a firma začala konečně vyrábět a prodávat. Jenomže u odběratelek se ztracená klientela obnovovala jen velmi pomalu, pokud vůbec. Jedna z majitelek kosmetického salónu vyčíslila škodu po dobu zastavené výroby na více než 40 tisíc korun.
Insolvenční správce pověřil pražskou firmu k vymáhání pohledávek a ta začala konat. Na původní, byť ústní, dohody o dodávkách zboží nikdo nebere zřetel. Telefonáty proběhly, dohody byly uzavřeny a – nic! Nikdo se už neozval.
Až letos na přelomu listopadu a prosince obdržely odběratelky dopis od advokátky Kateřiny Hůlkové Ludvíkové z Plzně, která převzala zastoupení původní firmy. A v dopisu byly vyčísleny přesně tak vysoké částky, které byly na fakturách. Žádná sleva na pouhých 10 % z původní ceny, nic takového, naopak. Advokátka jim napočítala ode dne splatnosti jednotlivých faktur až do dne odeslání dopisu, tedy do 20. listopadu, zákonné penále. A to není malé, vždyť narůstá každým dnem.
Nikoho už nezajímalo, že odběratelky chtěly platit včas, nikoho nezajímaly způsobené ztráty! Tady máte částku, k té se připočetlo penále a zaplaťte. Pokud byste, milé odběratelky, platit celou částku nechtěly, máme u nás přece institut exekutora, že?
Tak takhle u nás funguje právo. Záměrně píši právo, protože o spravedlnosti se u nás, v tom našem Absurdistánu, už nedá vůbec hovořit. Ty, které nic nezavinily, nakonec vše zaplatí i s penále. Že se jednalo o podvodnou likvidaci prosperující firmy nikoho nezajímá. Že paní Hadek a její bratr svým jednáním způsobili insolvenci firmy a navršili dluhy ? To přece nikoho nezajímá! A to vše jen proto, že jedna mladá a hamižná žena se svým bratříčkem chtěla rychle zbohatnout a ještě se přitom zbavit manžela.
Zkrátka – podnikání po česku.
