Nemám rád pozitivní diskriminaci, ba co víc, jsem jejím odpůrcem. Vždyť v USA je provozována řadu let a přesto jsou věznice plné převážně afroameričanů, jak se nyní musejí nazývat černoši. Lze tudíž vyvodit, že příliš úspěchů nepřináší. Se stejným výsledkem se setkávám i u nás. Ani zde kriminalita Romů nijak neklesá, spíše naopak. Pár příkladů jejich chování, střípků života.
Střípek první: Bylo asi sedm hodin večer, supermarket. Tři Romové vešli dovnitř, dva z nich se začali chovat velmi hlučně, naváželi se do nakupujících, třetí začal krást a cpát si ukradené věci do kapes a pod bundu. Velice urostlý člen ochranky byl bdělý, chytil Roma, cikána, chcete-li, za ruku a pevně držel. „To je rasismus, diskriminácija,“ řval nejen ten chycený, ale i ti dva zbývající, kteří se však báli fyzicky zasáhnout. Ochrankář byl opravdu obrovský chlap. Přijela přivolaná policie a všechny tři si převzala. S úsměvem, a to jak u policistů, tak i u Romů, si popovídali a bez jakéhokoliv zápisu ty tři pustila. Jak jsem zjistil, druhý den tam byli znovu a se stejným výsledkem, jen kradl jiný.
Střípek druhý: Rychlostní komunikace R 10 ve směru z Mladé Boleslavi do Prahy. V odstavném pruhu stála stařičká dodávka a u otevřených zadních dveří stopovaly dvě Romky. Nikdo však nezastavil a zřejmě dobře udělal. Za předkem vozu se krčili tři snědí mladí chlapíci. Na bobku, aby je z jedoucích aut nebylo vidět. Proč asi?
Střípek třetí: Největší supermarket v Ústí nad Labem, pátek odpoledne, plno lidí. Několik romských dětí ve věku od šesti tak do osmi let začala shazovat pyramidy vystavených konzerv. Seběhl se personál, ochranka. Před turnikety u vchodu do prodejních prostor postávala skupina dospělých Romů. Dva další romští chlapci, tak třináct, čtrnáct let v nastalém zmatku začali krást do připravených tašek. Jakmile byly tašky plné, dali se na úprk z obchodu, pronásledováni třemi členy ochranky. Chlapci proběhli kolem turniketů a dospělí se ihned shlukli tak, že ochrance zabránili v pronásledování zlodějů. Zvenčí zařval tůrovaný motor a zahvízdaly gumy. A opět padala slova z úst dospělých Romů o rasizmu a diskriminaci Romáků.
Střípek čtvrtý, opačně laděný: Setkal jsem se s romskou rodinou, otec sám sebe nazýval cikánem. Rodina velice slušná, perfektně oblečená, děti spořádané. Otec rodiny psal, jak mi řekl, pohádky v romštině, ve kterých se snažil dětem vštípit potřebu vzdělání a začlenění do společnosti. „Jenomže cigáni se vzdělávat nechtějí, raději posílají děti žebrat nebo rovnou krást,“ říkal s trpkým úsměvem. „Je to běh na dlouhou trať a já jen doufám, že mé romské pohádky trochu pomohou,“ dodal. A také říkal, že všichni by měli být za trestnou činnost trestáni stejně, bílí, jako cikáni.
Střípek pátý a poslední: Na jednom zámku poblíž Prahy je kastelánkou paní Boženka. Romka. Je skvělá,takže si nikdo už nedovede představit, že by se na zámku konala jakákoliv akce, kulturní, společenská či politická, bez její přítomnosti. O všechny se dokáže postarat a každý ji má rád. „A víte, jak mi ostatní cikáni ve městě říkají? Černý gádža. Dokonce mi členové vlastní rodiny, kteří mě už dávno ze svého středu vyřadili, vyhrožovali, že mi zapálí dům, když jim ho nedaruji,“ říkala mi jednou při její skvělé kávě. Má totiž domy dva. Jeden si koupila s manželem, bílým Čechem, druhý po něm zdědila. Tam dnes žije její dcera s rodinou, její manžel je dokonce členem Hradní stráže, bílý samozřejmě. Dcera úspěšně vystudovala gymnázium a její dvě děti se též velice dobře učí. Je to jenom o vůli chtít se něco naučit.
Nakonec má osobní zkušenost. Při placení nákupu v supermarketu mi asi dvanáctiletý Rom vytrhl z ruky peněženku a utekl. Samozřejmě jsem ho nedohonil. Ještěže mám platební kartu jinde, jinak bych nákup nemohl zaplatit.
A závěr? Podle mého názoru veškeré pardonování drobné trestné činnosti cikánů vede k jejich pocitu beztrestnosti, nadřazenosti a vytváří z nich prominentní vrstvu nepostižitelných. Zkuste jenom odjet na půl roku do zahraničí a zapomenout tuto skutečnost ohlásit na pojišťovně a spoustě dalších úřadů. Nedoplatíte se! Ale Romové po ročním pobytu třeba v Anglii, kde žijí z peněz místních daňových poplatníků, než jsou vyhoštěni, dostanou u nás zpětně vyplaceny dávky a ještě mnohdy i nový byt, byť ten původní před odjezdem prodali.
Francie nyní deportuje migrující Romy do svých původních vlastí. Je rasistickou zemí? Není, jenom se brání parazitům! A by zajímalo mě, kolik slovenských Romů u nás bere podporu. Existuje o tom nějaká statistika?
Nejvýstižněji mi to vysvětlil jeden asi pětatřicetiletý slovenský Rom, který již řadu let žije v Čechách. „Pánko,“ pravil, „pracovať? Ja som eště ani jednů hodinu v životě něpracoval. A prečo také, ně? A já ho jako idiot ze svých daní platím.
