Ve svých bezmála 38 letech čekám druhé dítě a přijde mi to úplně normální, u svého věku jsem se nepozastavila ani na chvíli….tedy do včerejška, kdy jsem potkala po dvaceti letech spolužáka ze střední, který na mě (a mé břicho) vytřeštil oči a řekl: „Co blázníš??? Ty jsi tááák staráá a na stará kolena blbneš? TY si pořizuješ dítě? Ve TVÉM věku???"
Oči a uši jsem vytřeštila i já. On to dneska ještě někdo takto řeší? Navíc můj vrstevník? Navíc čerstvý otec, který sám tlačil kočárek s miminem? On dítě jako JO a já dítě jako NE? Kde to žijeme?
Dneska se bojuje za ledacos, takže já dneska bojuju (tedy spíše bloguju:-)) za nás, starší matky!
Uvědomila jsem si, že: a) na starší matku je ještě pořád někým a někde nahlíženo JINAK než na staršího otce b) ještě někde existují lidé, kteří si při pohledu na těhotnou potřicátnici, skoročtyřicátnici či počtyřicátnici (vduchu) klepou na čelo.
Přitom – my zralé, starší matky jsme naprosto normální :-). JEN holt máme dítě později…Ale proč ne?
Dítě ve dvaceti je pro ty z nás, co chceme nejprve studovat, cestovat, pracovat, poznávat potencionální tatínky a plnit si své sny a AŽ PAK se starat o dítě – nemožná a šílená představa... Rozumím samozřejmě těm ženám, které rodily kdysi v dávné minulosti a minulém století, že tehdy bylo všechno jinak – totalita, temno, předsudky, normy, nemožnost cestování, nemožnost plánování, nemožnost studování, nemožnost snění (resp. plnění si svých snů), nemožnost poznání více než jednoho potencionálního otce..:-)
Ale teď? V 21. století, kdy „nic není nemožné“? Teď, kdy jsou ženy v kondici, vědí, co chtějí, splnily si své sny (a mají pod kontrolou své plodné dny…), studovaly, cestovaly, pracovaly, poznávaly potencionální tatínky…a teď chtějí mimčo a chtějí si to parádně užít? Právě teď je ten pravý čas a ta pravá doba pro zralé matky!
Je mi jasné, že u starších matek jsou jistá rizika, jisté plusy a mínusy – pro mě osobně ale plusy převažují! A dle trendu rostoucího věku matek ve světě i u nás vidím, že to tak cítí stále více žen. Fandím takovým ženám a kdyby se konal pochod „starších matek“, hlásím se ihned do organizačního výboru!!!
Provokativně bych naplánovala trasu průvodu kolem všech domů, kde bydlí ti bývalí spolužáci – vrstevníci a ti lidé, kteří nás - „starší matky“ - nechápou a eventuálně i odsuzují… Úplně to vidím, nás – dobře vypadající – zralé matky čekatelky, v jednotných tričkách XXXL (tak, abychom se do nich vešly:-)) a v ruce poutače s nápisem DĚVČATA, NEDEJTE SE!
Být „starší matkou“ je fajn a věřte, že MY si to užíváme…právě proto, že jsme si parádně všechno možné užily už předtím! :-)
Howgh – dopsala jsem...:-)
KK
