není třeba bojovat

hlavně to, holky, nepřepískněte. Není nic trapnějšího, než když vám chodí mateřská spolu s důchodem

A proti komu bojujete?

Skvělé

Samozřejmě vám, jako váš vrstevník, držím palce - a máte pravdu.

proč boj?

Vždycky mě pobaví, jak se spolužačky mých dcer, které k nám občas přijdou na návštěvu, podivují, že jsme tak mladí rodiče. Jedna mě dokonce považovala za staršího bratra. Málokdy stíhám třídní schůzky, většinou chodí žena. Starší dcera končila letos devítku a na jaře jsem zavítal asi po šesti letech do školy. Byl jsem jsem poněkud konsternován tím klubem důchodců, který se sešel ve třídě, kam chodí jejich patnáctileté ratolesti.

Částečně to byli "druhomízáci", kteří si pořídili další děti v nových manželstvích, ale postarší matky také nechyběly.

Je mi úplně putna, kolik má kdo dětí a kdy si je pořídí, jen mě občas napadne, jak asi fungují rodinné vztahy při tak zásadní generační propasti a také, jestli se tihle rodiče vůbec dočkají vnoučat, zejména jestli si jejich děti pořídí rodinu také až kolem pětatřiceti.

Re: proč boj?

No, možná ten "klub důchodců" má zase trošku jiné přednosti než mladé střevo, jehož jediné zásluhy zjevně spočívají v nižším věku a které má velice omezený pohled na svět.

staré matky

jsou prostě staré matky

hazard

to je super, že VY si to užíváte. píšete, že jste si vědoma mínusů, ale plusy převažují. opravdu převažuje ten pocit mladosti a vitality a toho "že na to máte" nad tím rizikem, že to dítě nebude zdravé? nemusíme rovnou mluvit o závažných disfunkcích typu Downův syndrom (přestože riziko jeho vzniku po 35. roce rodičky je obrovské), ale vše může začít jako lehká srdeční vada, která se bude posléze objevovat v dalších a dalších generacích dětí. starší otec nepředstavuje takové genetické riziko - spermie každých 70 dní vznikají nové, vajíčka nikoli. z mého pohledu je starší matka hazard a sobectví.

Re: hazard

kousek dál jsem se dočetla přímo od autorky článku, že neví o dalších nemocech krom Downa (a ten prý ani není spolehlivě dokázán ve spojitosti s vyšším věkem matky). Paní - ta spojitost dokázána JE. Nejen u Downa, ale u dalších - Turnerův syndrom, Edwardsův syndrom, Patauův syndrom a další. ohledně plusů a mínusů výchovy ve starímvěku se dá samozřejmě diskutovat, ale o těchhle faktech nikoli. Žena je schopna porodit zdravé dítě nejpravděpodobněji ve věku 17-18 let, čísla poté stoupají a po 35 křivka grafu stoupá velice strmě.

A co takhle to nechat na jednotlivcich

At si kazdy rozhodne sam co mu vyhovuje.

Nevim proc by nekdo jiny mel mit pravo do toho co camrat.

Kdoví

Kdoví jak by dopadla anketa mezi dětmi, kdybyste se jich zeptali, zda by raději měli rodiče starší o 20 let nebo 40 let.

A tu samou otázku položit i 20letým mladým lidem.

Re: Kdoví

No, jak by dopadla - žádné dítě nechce místo svých rodičů, které má rádo, nějaké jiné... Dokonce to platí i pro většinu dětí týraných.

Takže taková anketní otázka by nutně navozovala dojem slabomyslnosti tazatele.

Novinka?

Připadá mi, jako by se za "módní trend" považovalo něco, co tu bylo už dávno (podobně jako nošení dítěte v loktuši, také dnes často zatracované jako "novota"). V 17. - 18. století se u nás ženy průměrně vdávaly kolem 25. roku života (muži o dva roky starší). První dítě zpravidla porodily mezi 26. - 28. rokem, a pak rodívaly obvykle každé dva až tři roky (v průměru osm porodů za život). V 17 - 19. století se průměrný věk ženy při posledním porodu pohybuje mezi 40 a 42 lety - v přechodu se ocitaly dříve než ženy dnešní, takže kdybychom měli tehdejší model převést do dneška, rodily by tu ženy přibližně do padesátky, aniž by se kdo divil.

Moje

zkušenost je taková, že pozdější dítě si člověk více užije, má větší nadhled, životní zkušenosti, ze všeho hned nestresuje, více ví co chce a i vedení dítěte je díky životním zkušenostem odbornější, ale vše je individuální, pochopitelně. Věk je dost relativní, u každého jiný, člověk s dobrými geny jehož prarodiče a předtím praprarodiče se běžně věkem blíží ke stovce, dodržuje, věnuje se určité životosprávně, vhodněji volená strava, dostatek pohybu atp., takový člověk může být aktivní i kolem osmdesátky, zvláště lidé s vyšším vzděláním, lepšími možnostmi uplatnění a děláním toho co je baví jsou méně zapšklí, méně otrávení a vitálnější, než jiní stejného věku. Osobně jsem ze sourozenců nejstarší a když porovnám výchovu s mým o dost mladším sourozencem, vidím kladné rozdíly ve prospěch sourozence díky zkušenostem a vyzrálosti mých rodičů, které později měli.

Re: Moje

jj...znam pripad 21 leteho otce, ktery byl naprosto neschopny a nefunkcni jako otec. Znam jineho, ktery se stal otcem az nekdy v 38 a byl to ohromny tata. S matkami je to to same v ruzovem.

Zalezi na kazdem jedinci a jeho charakteru, ne na nejakych cislicich.