A udělal chybu ten, kdo se koukal na detektivku

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.

Opravdu jenom náhodou jsem natrefil na pořad „360“ na Primě a pochopil jsem, že jsem svědkem neuvěřitelně zábavného pořadu v televizní bedně. Nový a erudovaný mluvčí vlády, důsledně a bohužel i lépe vysvětlující problematiku zásadních vládních záměrů než třeba ministr financí, vedl lítý boj proti útočícím protivníkům reprezentující opozici. Opozici, které se nelíbí okradení každého důchodce o tisícovku měsíčně. Ministr dopravy, tedy ten nový mluvčí vlády, navíc podporovaný souputníkem Petrou Kopretinou Jandovou (možná, že jsem její jméno trochu popletl v tom fofru- za to se omlouvám, a kterou když jsem na obrazovce viděl, tak jsem si vzpomněl na výrok Wericha, že vypadá, jako by jukla ze sudu s olejem), tak ten erudovaný vládní mluvčí obhajoval i nezbytnost jednání vlády v režimu legislativní nouze.

Zapomněl ovšem říct, že jsme také svědky vládní nouze, kdy chybí jakákoliv přijatelná a uvěřitelná vize hospodářské politiky. A tak jsme svědky toho, jak se vládne z pozice síly, kdy se nekouká nalevo, napravo a bohužel budeme asi svědky toho, že vše projde nejen přes Ústavní soud, který neshledá žádné pochybení v jednání vlády a budeme i svědky toho, že nový prezident srazí podpatky a za obdivného salutování podepíše patřičný zákon.

Tak to bohužel bude a byl bych rád, kdybych se mýlil. Ale to bych musel žít v nějaké jiné demokracii, ne v té naší. Anebo se koukat na jinou televizi. Anebo se nekoukat na žádnou televizi, neposlouchat rádio a nečíst noviny. Nechodit nakupovat, nechodit do hospody. Neuvažovat. Stal bych se tím pádem konečně ideálním voličem.