Dnešním trendem mladých není být hrdý na český národ. Ostatní sledují jiné národy, ať už to je ve fotbalu, v kráse měst, nebo jaký nápis státu se nosí na tričku z New Yorkeru. Český národ už nemá takovou podporu lidu jako dřív.
Dnes málokdy narazíte na člověka mezi 15-22 lety s názorem, že Česko milují. Mladí lidé mají jiný pohled na svět. Chtěji svět procestovat, naučit se jazyku a poznat spousty věcí. Zůstat v Česku je něco, jako přijít o kousek života.
V současnosti je to zajímavá kapitola, jak v odvětví politiky, ale tak i v pokroku a zaměstnanosti. Nadaní lidé, tzv. mladá inteligence, odchází své vědomosti rozšiřovat do světa a cestou zjišťují, že cesta zpět do své rodné vlasti by se jim nevyplatila a ani je neláká se vrátit.
Je mnoho příčin, proč se nechtějí vrátit. V první řádě je to stav této země. Co se týče stylu života a ekonomiky se světu nemůže rovnat. Dále tu nejsou ideální podmínky pro práci na vyšší úrovni. Ostatní státy mohou novým nadějím nabídnout větší platy na stejném pracovním místě, co by sehnali i zde v Čechách. Moderní věci, systémy nebo zvyky se v Česku dostávají mezi lidi příliš dlouho. Ovšem musíme podotknout, že v tomto byrokratickém státě trvá vše moc dlouho, než se uvede do provozu. Na tomto státě se má stále co dopilovávat, ale nikomu se nechce začít.
Můžeme být hrdí na naší historii. Celá staletí jsme se v Evropě drželi po boku velkých velmocí, ale bohužel to už na dnešní situaci nic nemění, že spousta chytrých studentů odchází studovat do zahraničí a vrací se už jen za rodinou.
Je to velké téma, o kterém by se dalo diskutovat. Co by se dalo změnit. Tento problém zaniká do politiky, ekonomiky, školství, zaměstnanosti a mnoha dalších.
