Myslel jsem, že mě odchod B. Sobotky mine a na blogu se nevyjádřím. Ale J. Paroubek mě namotivoval. Ač byli oba na jedné lodi s názvem ČSSD a mám k oběma výhrady, jeden z nich se aspoň na konci kariéry nechová jako zoufalec.
Před mnoha lety jsem byl v jednom restauračním zařízení, když tam zrovna instalovali nový automat na hru šipky. Pravidelně tam probíhala soutěž v této hře a instalující muž byl přeborníkem v této hře. Požádal mě, abych mu pomohl s kalibrací a abych několikrát hodil šipky do elektronického terče. Jak praví klasik, i porouchané hodiny 2x denně ukazují správný čas a tak jsem i já jako porouchané hodiny zrovna několikrát trefil vysoké skóre. Sklidil jsem nezaslouženou pochvalu a dostal nabídku na účast v soutěži se slovy, že prý mám talent. S díky jsem odpověděl, že jsem již svoje štěstí a náhodu vyčerpal a nechám si ten slastný pocit, když jsem z 10 hodů byl 10x úspěšný.
Bohuslav Sobotka podle mého názoru má máslo na hlavě co se týče OKD, byl úřednickým a nevýrazným ministrem, poslancem i premiérem a většinu věcí tzv. vyseděl. Myslím si, že premiér má mít větší tah na branku a být vůdčí osobností. Přesto musím uznat, že se v politice choval slušně a přestože jsem měl problém s jeho nevýrazným vystupováním, tak se třeba v ostudné situaci s prezidentskou hůlkou zachoval tak, že měl můj respekt a na chvíli jsem věřil, že v něm přece jen kus vůdčí osobnosti je. Nyní se rozhodl odejít z politiky a alespoň to hodnotím jako gesto politika. Pokud nesouhlasím s vizí poslaneckého klubu, odejdu.
A potom zde máme pana Paroubka. Jeho působení v politice hodnotí nejlépe on sám. To, že za ním zůstala rozbitá ČSSD, to že úspěch ve volbách byl z velké části dán do té doby obvyklým střídáním levice a pravice, stejně tak jako jeho vystupování, které bylo chvíli několika voličům dokonce imponující - to vše vyústilo v jednorázový výsledek, na který se dodnes odvolává. To mu ovšem nebrání usilovně okopávat členy ČSSD, popisovat sebe jako jediného spasitele ČSSD, jediného politika schopného konkurovat ANO a politika, který má recept na vše. Myslím, že by mu mohl Bohuslav Sobotka v rámci dávného členství dát zdarma pár rad o tom, jak odejít z vysoké politiky s grácií.
Při čtení blogu pana Paroubka jsem si představil sebe, jak na mistrovství v šipkách budu stát v divácké zóně a kritizovat soutěžící. A že bych si to mohl dovolit. Vždyť jsem se svými 10 hody dosáhl bravurního skóre. Mohl bych radit soutěžícím co mají dělat, jak mají házet a ať mě tam pustí, že jim to ukážu. Samozřejmě, že nic takového neudělám. Já vím, že jsem měl štěstí začátečníka. Pan Paroubek žije svůj sen o své dokonalosti a neomylnosti. Ještě že řídí pouze svůj blog a nikoli vládu nebo politickou stranu. Ve srovnání s ním byl Sobotka excelentní premiér a politik. Během svého působení i svým odchodem. Možná byste pane Paroubku mohl nabídnout Sobotkovi místo PR poradce.
Jak ukázal Bohuslav Sobotka, na odchod se ctí není nikdy pozdě.
