V neděli v diskusním pořadu na TV Prima byl hlavním a jediným hostem exprezident Klaus. Delší dobu jsem jej neviděl veřejně vystupovat. Věk ve tváři se na něm projevil jako na každém z nás, jediné co se nezměnilo, je on sám.
Při vyslovení jména Václav Klaus si představím několik souvislostí. Jeho syna Václava, kupónovou privatizaci, obrovské ego a specifický styl vyjadřování a hlavně ještě jedno jméno. Miloš Zeman. Přestože porevoluční politická scéna byla výjimečná tím, že ač jsme byli mladá demokracie, objevilo se mnoho politiků, kteří si zasloužili své místo na slunci. Ne ke každému z nich mám vstřícný vztah, nicméně si myslím, že tato jména měla politickou váhu. Václav Havel, Dagmar Burešová, Jan Kalvoda, Josef Lux, Petr Pithart, Václav Benda a mnoho jiných. Demokracie byla v plenkách, výše uvedení se učili za pochodu a dělali jistě spoustu chyb, ale dalo by se říci, že ctili nepsaná pravidla a přes jejich politicky rozdílné názory dokázali naši zemi směřovat. A mezi těmito jmény dominovala dvě. Miloš Zeman a Václav Klaus. Oba to dotáhli na nejvyšší politické posty v zemi a zakončili funkcí prezidentskou. Levicový Zeman oslovoval voliče svou bodrou povahou, Klaus cílil vpravo na intelektuální scénu. Měli společné rysy, přestože byli oponenty, pominu-li opoziční smlouvu. Miloš Zeman si užívá prezidentské funkce a možnosti vyčinit všem, kteří jej odeslali na nedobrovolný mezičas na Vysočinu. Vzdálil se "svým" voličům, zůstaly mu politické dovednosti nebo spíše přerostlo v politikaření. Podle mého názoru, si nevydobyl místo v politické historii mezi jmény jako Kalvoda nebo Lux.
Václav Klaus je pro mě v jiné kategorii. Vždy byl kontroverzní, domýšlivý a cílevědomý. Nebál se formulovat názory, které nešly s hlavním proudem a sousloví populista Klaus by bylo oxymóron. A to je něco, čeho jsem si na něm vážil a vážím. Ani v roli prezidenta ani v jeho současné exprezidentské roli se nezměnil. Nikdy se z něj nestal papaláš, vždy dokázal přesvědčit nebo vytočit voliče, ale nikoho nenechával chladným. Zkrátka měl a má svoje názory. Jeho výrok o Ukrajině, která dráždí nebohé Rusko podle mého názoru byl do očí bijící propagací Ruska, ale Klaus je takový. Vážím si ho za mnoho věcí, které vykonal. Je spoustu věcí, které jako politik nezvládl. Ale nikdy se nebál hájit své postoje. A to je něco, co naše společnost potřebuje. Opozici. Ať vládne levice, pravice nebo ANO. Lídra, který je schopen formulovat myšlenky a má charisma. Jsem zastáncem členství v EU, nikdy v minulosti jsme se neměli tak jako v dnešní době. Je to díky NATO, EU a našemu začlenění do západních struktur. Ale tzv. eurohujerství není přínosem pro naši zemi. Potřebujeme politiky "Klause", kteří možná někdy budou kontroverzní, možná se často budou mýlit, ale budou protiváhou proti jedinému správnému názoru. Buďme součástí EU, spolupracujme se západními státy, užívejme si doby bez válek. Přesto všechno se naučme říkat ALE. Nebo aspoň ty, kteří to ALE mají odvahu vyslovit, zkusme vyslechnout. Možná je v tom jejich ALE část pravdy. Zažili jsme to a není to nereálné, že bychom se z područí Ruska mohli dostat do područí euroúředníka. Abychom neskončili, jako ten obyvatel KLDR, kterého se ptali, jak se mu žije v jeho zemi. Odpověď zněla: Nemohu si stěžovat.
