Titulek je o Václavu Havlovi

nicméně celý článek je více o Edvardovi Benešovi.

O Edvarda Beneše se otírá kdekdo. Sudeťáci jej dokonce líčí jako válečného zločince. Naši kritici mu zase vyčítají, že v roce 1938 nedokázal zastavit Hitlera a v roce 1948 zase Stalina. Bylo ale v silách hlavy malého středoevropského státu porazit dva největší totalitní režimy minulého století v letech jejich největší síly? V únoru 1948 byl už Beneš těžce nemocný člověk a tehdy zklamali především jiní demokratičtí politici. Nejvíce tehdy zklamal tehdejší ministr zahraničí Jan Masaryk. Jako jediný z demokratických ministrů nepodal demisi a zůstal v doplněné vládě Klementa Gottwalda. Tímto postojem fakticky legalizoval únorový komunistický puč. Krátce poté si to uvědomil a spáchal sebevraždu (nebo mu v tom možná pomohli jiní).

Proto se domnívám, že Edvard Beneš si nejvyšší vyznamenání formou speciálního zákona zcela zasloužil.

Některé kroky Václava Havla omlouváte tím, že byl naivní - ale u politika je naivita až zločin.

Pane kolego,

Vaším článkem nám chcete namluvit, že zákon o svatém Havlovi vlastně zákon není. Velmi dobře jste popsal smysl zákonů, tak, jaký by mohl být. Teoreticky. Jenomže v zemích R-U dávno neplatí, že jsou to jakési směrnice společnosti. Stál se držíme osvědčeného: co není dovoleno, je zakázáno. V našich končinách jsou zákony snůškou direktiv a zákazů, a jako takové jsou bezmyšlenkovitě uplatňovány i u soudů. Zákon adorace sv. Havla byl schválen sněmovnou, senátem, podepsán prezidentem, tištěn je ve Sbírce zákonů. Nezávazné provolání pár mudrlantů to tedy není.  A že nemá zásadní zásah do společenských procesů? Zkuste se zeptat školáků ZŠ, kdo byl Havel. Řeknou Vám přesně to samé, co je v zákonu: zasloužil se o svobodu a demokracii. A prý šel v čele studentů 17. listopadu na Národní třídu. Důsledky takového vymývání mozků jsou nedozírné. Normální demokratický stát nepotřebuje historii vysvětlovat zákonem.

http://ladislav.blog.idnes.cz/c/244241/Havel-je-konecne-svetsky-kanonizovan.html

Už vaše úvodní věta:

"Podle mne nejde ani tak o důkaz nečestnosti v jednání p. Havla, jako spíše důkaz o naivitě jeho představ. O naivitě, kterou trpěl nejen on, ale i ostatní lidé, kteří se před revolucí snažili změnit tehdejší režim." je příšerný nonsens. Jestliže se najde někdo, bez ohledu na předchozí, dejme tomu, zásluhy, který je tak, nevím, jak to slušně napsat (hloupý), nebo tak (bezcharakterně vypočítavý?), aby ukecal ostatní k tomu, abychpm jásavě adorovali a připustili dnešní marasmus, zaslouží si spíš historický odsudek a zapomnění, že vůbec existoval. O zákoně nemůže být vůbec řeč.