Autorovi blogu

Pokud píšete celou pravdu, tak je možné, že soud mohl pochybit při právním posouzení věci. Pokud máte totiž dlužníkem podepsáno uznání dluhu, které obsahuje jeho důvod a výši, a zárověň obsahuje příslib dluh zaplatit, pak by se jednalo o uznání dluhu dle § 558 obč. zák., u kterého se má za to, že dluh v době uznání závazku skutečně existoval. Zda tomu tak je, se dá určit pouze z úplného znění uznání dluhu a rovněž z odůvodnění soudu ohledně o neurčitosti uznání. Vzhledem k tomu, že se kauza táhne 11 let (což rozhodně není obvyklá lhůta; sice znám i delší, ale u jednoduchý věcí je pravidlem doba kratší), to zřejmě zase tak jednoduché nebude...že? Nechci se posmívat nebo přemoudřele poučovat, ale u tvorbě tak důležitých listin, jakým uznání dluhu bezesporu je, by měl být nápomocen odborník-advokát či notář (nejlépe okolím prověřený). Slepé střevo taky neoperuje řezník, přestože by to lecjaký šikovný zřejmě zvládl. Neurčitost právních úkonů je běžná příčina neúspěchu ve sporu.

Re: Autorovi blogu

Mám dvě připomínky.

1. Pravdou je, že otázky platnosti byly projednány mimo nařízené ústní jednání, že na jejich řešení nebyla podána žaloba, ač je to podle § 80 OSŘ nezbytné, protože jde o projednávání otázky zda tu právo založené daným právním úkonem  je, či není. Soud o nich nebyl oprávněn vůbec jednat. Proto je otázka rozhodnutí o neplatnosti uvedených právních úkonů, při posuzování viny soudu, poněkud druhořadá. A jak jsem uvedl dluh byl určen v korunách s přesností na haléře. Vysvětlete mi. Jak může soud za tohoto stavu tvrdit, že výše je neurčitá?

2. Ale to nebyla hlavní věc. V příspěvku šlo o to, že soudci a státní úředníci vůbec, naprosto běžně vydávají rozhodnutí odporující zákonu. Vykonávají tak svoji pravomoc způsobem odporujícím jinému předpisu. Dopouštějí se tedy jednání, které je označeno jako trestný čin zneužití pravomoci úřední osobou a přesto není nikdo z nich za tento trestný čin trestán. Je to správné, když lidé jsou svobodni a rovni v důstojnosti a právech?

To Vám nikdo nevysvětlí.

Bohužel, nežijeme v právním státě. Soudci nerespektují ani základní zákony. Občanský soudní řád je v rozporu jak s Ústavou, tak s Listinou práv. Důkaz z opaku není  pro soudce nevyvratitelným důkazem. Takže vysvětlovat nám to nikdo nemusí.

Moje snaha donutit politiky, aby  se problémem zabývali je na: http://kareljanuska.blog.idnes.cz/

Re: To Vám nikdo nevysvětlí.

To je naprostá pitomost....občanský soudní řád rozhodně není v rozporu Listinou základních práv a svobod a už vůbec ne s Ústavou ČR...jako celek tedy rozhodně ne. Je na uvážení soudu, kterému důkazu uvěří a jaký závěr si z něj vyvodí. Spíš mám pocit, že se velmi částo strana, která spor prohrála, chytá jako tonoucí stébla každé maličkosti. Ne každá vada ale měla za následek nesprávné rozhodnutí...spíš za prohraný spor může neznalost zákonů, lehkomyslnost při uzavírání smluv a konání jiných právních úkonů. Chápu rozhořčení z "nespravedlivě" prohraného boje, ale chtělo by to trochu víc sebereflexe.

To Vám nevysvětlí asi nikdo

V mém případě si ve správním řízení správní orgán zjišťoval důkazy trestným činem. Trestní oznámení ve věci neoprávněného zpracování osobních údajů konkrétními úředními osobami, zametl státní zástupce pod koberec. Šlo dokonce o údaje o výhře, u nich je povinnost mlčenlivosti stanovena zákonem.

Tady ruka ruku myje, ale to asi zrovna Vám nemusím vysvětlovat.

Re: To Vám nevysvětlí asi nikdo

Hm..... jenže to neznamená, že skutek, který nebyl shledán trestným činem, nemůže být postižitelný jako přestupek ve správním řízení. Pokud máte pocit, že si správní úřad opatřoval důkazy v rozporu se zákonem, lze jen doporučit, aby jste to zmínil v odvolání. Pokud by byl důkaz nezákoný, je to i pádný důvod pro následnou správní žalobu. Pokud jde jen o povinnost mlčenlivosti, tak daleko zřejmě nedoběhnete...