V zajetí Vyhoukané SOWY

Setkání s neznámým hlasem v mém domě mne natolik vyděsilo, že jsem ten večer přespal na lavičce v parku. No přespal, .... Možná jsem si vychlastal schízu, ale to  je nepravděpodobné, jelikož hlas se už neobjevil. Ba naopak, vzdálené houkání sovy a harmonický šum mne zcela zklidnil. Nad ránem  jsem se konečně zvedl a vydal k domovu.  

Je třeba sežrat sowu

„Tak už jsi dobrej?“ Vítá mne ve dveřích vlídný, vyrovnaný dívčí hlas.

„Představ si, že jo a seru na tebe, “ zdravím jako by to bylo na denním pořádku a kupodivu mne to vůbec nerozhodilo. Stejně si kolikrát povídám sám pro sebe, tak mi tady třeba i někdy někdo odpoví. Třeba na debilní otázku,

„Jak si mohou dovolit dát do televize ukázky na prodej CD maxi turbulens? O co tady vlastně jde? Zlikvidovat zbytky z toho, co tu po revoluci z muziky ještě zbylo? Je to dotovaný a někdo nám záměrně škodí. Cpát takové sračky lidem do hlavy v hlavním vysílacím čase?  Slyšel jsem, že ti statní hoši s hrošími bradami o sobě tvrdí, že to není hudba, ale byznys.

Prej jde jen o byznys.

„Tak ať si ten byznis  ti roztomilí hoši dělají na tržnici u Větnamců a neblbnou hlavy mým dětem! Do prdele, už!“zase se vztekám sám pro sebe a ejhle. Opět ten hlas. Jemný, dívčí a krásný.

„Tak se hned nečerti. Máme demokracii.“

„A co takhle Eva a Vašek?“ dál mne ironicky popichuje

„Hele, ty mne nenasereš, tak si toho nech.“ Odpovídám stejně mile a s humorem.

Mířím přímo k počítači. Pavel ze  SOWY včera říkal, že mají nějaké ukázky na http://bandzone.cz/sowa a tak jsem zvědav kam to za ta léta posunuli. Kvůli chlastu mi úplně vypadli ze zorného pole. Pouštím skladbu  -Zvukovou zkoušku- .

„No to je mazec „ 15 let je tady taková hudba a nikdo o ní neví. Úplně mne to nakoplo a přepínám komp na zesilovač do věže.

Náhle se mi před očima vybavuje narvaný stadión ze sedmdesátých let s fanynkami v agónii.

Je mi úplně jedno, jestli to je fóbie, halucinace a nebo ta schíza,

„Tak tam vás hoši dostanu. Nebude to lehká cesta, ale bude stát za to.“

Dávám to na plný koule, že se klepou tabulky v oknech.

„To je ono!“ zařvu si spontánně do pronikavého sága

V tom se rozezní od souseda ze zahrady siréna přehlušující úplně vše.

„A sakra.“ Zapomněl jsem zavřít francouzské okno do zahrady a soused je ten typ Evy a Vaška. Tímhle mi vždycky dává najevo, že i když je 9 hodin ráno, tak tady se žádná muzika do zahrad pouštět nebude.Poslední dobou jsem ho po svých návratech z nonstopu 

opravdu trochu trestal.

Je to takový nedomluvený, domluvený signál, že zrovna teď nemá náladu na mou Janis Joplin. Stahuji tedy SOWU na únosnou mez a zavírám okno.

S tím utichá i siréna a zdá se, že komunikace mezi námi je zase v pořádku.