Tak jsem konečně nastoupil do normální práce, tak jako každý z Vás. No však už bylo na čase. To školství asi fakt nebylo pro mne. Ale takový český, nefalšovaný výrobce elektrotechniky? Dnes? To je trefa do černého. Obor přítomnosti s budoucnosti a navíc s tradicí. Jako obchodní zástupce přece nemohu neuspět.
První sezení z kraje proběhlo v naprosté pohodě. Mluvili jsme o trhu, jak je doba nejistá, jak vyzrát nad tou globální krizi a já si při té příležitosti i zavzpomínal na své OSVČ.
"Tady čtu, že jste patnáct let podnikal? Povídejte."
„Jó, to byly časy pane Vojtíšku.“ Byla má odpověď na dotaz mého „garážového podnikání“.
„Jiná doba. Vše bylo nové …otevřený a nenasycený trh…Nadšení ze mne stříkalo na všechny strany".
„ Tak kolik? Sto? Dvě stě?...“ poprvé váhám. Čeho sto, dvě stě? Nemůže si nevšimnout mých rozpaků.
„Myslím obrat. Kolik jste dělal obrat, když jste podnikal?“ Na chvíli mne vysvobozuje doplňující otázkou. V duchu počítám. Tím jsem se nikdy nezabýval. Byl jsem rád, že jsem přežil.
„Pět set.“ Střílím, ať už je to čehokoliv.
Obdivně hvízdne a uznale pokývá hlavou.
„A dokázal byste to s našimi výrobky?“ Pokračuje přirozenou otázkou a významně se rozmáchne po vytrýnách za sebou. Zaostřím na vystavené exponáty toroidů, tlumivek, relé, motorů ... . Jdu si je podrobně prohlédnout a vím, že v tomto okamžiku je dramatická pauza nezbytná. Evidentně je potěšen mým zájmem.
„Tak co tomu říkáte?“ Hladí exponáty jako malé děti a já nemohu jinak.
„Já v tom problém nevidím.“ Vracím mu sebejistým hlasem, abych zakryl, že vůbec, ale vůbec netuším o čem je řeč. Myslím ta čísla.
„No my, děláme sto a má představa je každý rok obrat navýšit o deset procent. To by byla Vaše práce.“ Náhle mi to sepne. Sakra, on nemyslí tisíce, ale mega. Ztvrzuje mou obavu.
„Udržet obrat na 100 milionech a navýšit ho o 10 procent není žádná sranda pane Inženýre.“ Dodává zcela vážně a též použije dramatickou pauzu na strávení. Opět jsou zřejmě zřejmé mé rozpaky.
„Ale pokud jste dělal pět set, tak by to pro Vás neměl být problém.“Sakra, je tak blbej, nebo si se mnou jen hraje. Jsem, rozhodnut ze sebe neudělat blbce, tak pokračuji a odstřeluji rozhovor dál od čísel.
„Transformovalo se od počátku a transformovat se bude dál pane Inženýre.“ Vracím mu stejnou mincí. Nasazuji sebejistý výraz a vlivem okolností a dané situaci, začínám sám věřit, že je to reálné.
„Transformovat se dají i prachy.“ Zasměji se svému spontánnímu přihlouplému přirovnání.
„Sto mega. Co to je. Vždyť to lítá prostorem stejně jako ta neviditelná elektřina.“ Zlehčím na závěr, abych ho uzemnil a on mne konečně poslal za tou svou půvabnou personalistkou pro sepsání potřebných dokladů.
„Dobře tedy, beru vás za slovo. Působíte vyrovnaně a je vidět, že se nebojíte. Navíc, máme tu zkušební dobu, tak o co jde? Jste schopen nastoupit zítra? To je prvního, tak ať se Vám nedrolí výplata. Vaše požadavky na výši platu v přihlášce samozřejmě akceptujeme.“ Shrne závěrem naše sezení podáním ruky.
Já vůl si tam napsal jen .... Sakra.
