V zajetí chlastu - výslech-

Na policii proběhlo vše jak jsem doufal. Budu stíhán na svobodě. Otta s Petrem se z toho vyvlíkli, že o žádném věznění a týrání neví a u mne bydleli jen na zkoušku. Začalo protokolování ohledně mého případu.

„Paní Jitka Opatrná ve své výpovědi uvedla, že jste ji psychicky týral, fyzicky napadal, a pokusil se ji znásilnit.“

Chytrá holka napadá mne. Neznásilnění se musí prokázat. Sice blbě, ale dá se. Pokračují mé myšlenky a přestávám ty žvásty vnímat.

„Navíc se ji ztratila hotovost ve výši deset tisíc korun,….“ Dál už jsem to neposlouchal.

„Chci svého právníka.“ Byla má jediná reakce na jeho pětiminutový proslov obžaloby.

 Jeden pozitivní výsledek to ale mělo. Když jsem přišel domu, Jitka a její bágl byly pryč. Myslím, že se už nestaví ani na kávu.

No a teď ještě ty dva.

Cestou domů skládám scénář, jak na ně půjdu. Samozřejmě po dobrým. Jsou docela fajn, akorát se jim nedaří sehnat práci. Čekat jim ale už fakt nemůžu. Čekali na mne k kuchyni. Vystrašen Petr mne v ruce mobil, asi kdy zavolám.

„No sláva!“ zajásal, když jsem vstoupil.Pokynem ruky ho usazuji tam kde byl.

„Petře, takhle to dál nejde,….“ Snažím s vysvětlit to, co asi čeká. Skáče mi do řeči.

„Já vím Jardo. Ale co máme dělat?“

„A co mám dělat já? Do prdele!“ ukazuji mu složenku od VČE na doplatek. 15000Kč a splatnost do týdne.Řvu a vztekám se, že i Otta vychází z pokoje, co se to zase děje.

„Tak si to nech rozložit na splátky. Prý to jde a pak tě to vyjde měsíčně ….“ Teď mu skáču do řeči já.

„Drž už hubu vole, když nic nevíš. To už dávno není možné. Už jsem tam byl.“ A to už na něj řvu a krev se ve mně začíná pěnit.

„No a co Provident?“ zkouší ve své tuposti další debilní radu.

„Ty magore, ty jsi měl jít dělat poradce Kalouskovi. Tady je tě škoda!“ řvu nepříčetně a jdu si raději ven zakouřit, abych se uklidnil a nezabil ho. Na venkovních minus patnácti trochu zchladnu a uvažuji jestli má cenu jít nahoru, nebo přímo do Sauny. Vítězí první varianta. Tohle musím dotáhnout do konce.

„Takže, pánové, pokud nedáme dohromady do týdne těch 15 tisíc, tak tady jsou, odhaduji příští měsíc s nůžkami, udělají šmik a pak můžeme v těch mínus patnácti tady dělat další poradu.“ Ironicky se na ně usměji a cítím jak ve mne opět tlakuje papiňák.

„Dá si někdo kávu? Nebo snad Jeam Beam?“ nepříčetně mrštím s hrnkem o zem, abych uvolnil páru uvnitř a zdůraznil vážnost situace.

Čumí na mne a je vidět, že mají strach z mého dalšího kroku.Roztříštěný bílý porcelán mne opět trochu zklidnil a tak pokračuji.

„Takže pánové, plán je následující. Buďto tady a teď dáme dohromady těch 15 tisíc, nebo se sbalíte a to ještě dnes. Druhá varianta je, že za pomocí mých silných kamarádů večer vyházím vaše věci na zahradu. Tím myslím i televize, DVD, počítače, prostě vše co tady žere mou elektřinu. Vypnu topení, zamknu pokoje a končíme!“

„A kam půjdeš ty?“ ptá se Petr ironickou otázkou v marné naději že vtipkuji.

Zalezu si dolů ke kamnům, dám si tam madraci a normálně přezimuji. Podívají se na sebe s údivem, že i toto mám vyřešeno. Myslím, že spoléhali na to, že jsem vlastně ve stejné situaci jako oni.

„Takže pánové, dávám Vám dvě hodiny na vystěhování a těšilo mne.“