Po návratu od doktorky se okamžitě pouštím do výměny zámku. Vím, nebude to jednoduché, ale déle jim už čekat nehodlám. Platit se musí všude a včas. Taková je doba. Omlouvám si své brutální jednání. To to tady raději celé zazimuji a uchýlím se do jednoho pokoje s teplometem.
Odhodlán k takto radikálnímu řešení, jak myška demontuji stávající zámek s napětím, kdo vylítne první. Petr nebo Otta. Vše jde zatím v pohodě. Asi už vypadli k Čechům na polívku. Připadám si jak zloděj ve vlastním domě a mám radost, že jde vše tak hladce. Do té doby, než se ze dveří Václavova pokoje vyřítí nepříčetná Jitka. Na tu jsem úplně zapomněl. Václav už to vzdal včera. Vyrovnal se rychle zmizel.
„Kde je?“
„Kdo?“ můj přiblblej výraz ji trochu rozhodí.
„No Václav! Sakra! Celou noc tu nebyl, tak sakra, kde je?“ lítá ve futrech jak papírový čert.
Kousnu se do rtu, abych ji hned nepraštil a vracím se k výměně zámku.
„Copak, došly ti prachy, nebo snad cigára?“ dál se věnuji výměně zámku. Trochu mi to komplikuje svou nepříčetností, ale dělám jako by tu nebyla.To ji ještě více rozlítí a na upoutání pozornosti používá volně loženou obuv u dveří. V okamžiku kdy po mně letí třetí pár, mám již zámek vyměněný a má trpělivost dosáhla vrcholu. Chytám ji za ruku a celých těch neurotických padesát kilo házím do závěje. Tak jak je. Jen v noční košili.
„Až se zklidníš, tak zapískej.“ Třísknu dveřmi a demonstrativně zamykám novým klíčem. S klukama to bude snad jednodušší, uklidňuji se u kafe.
„Ty hajzle, volám policii, běž se léčit kreténe ...“ Řev ze zahrady přehlušuji rádiem, kde jako náhodou hrají mou oblíbenou Heavy Horses. To mne zklidní. Pak začnou lítat sněhové koule a já si vzpomenu na doktorku a vymlácený okna.
„Sakra!“ beru telefon a volám policii. Myslím, že až ji uvidí a ona se do nich pustí, tak ten problém vyřeší za mne.
Nevyřešili nic. Tím že nebyla opilá, Nemohli ji odvézt na záchytku. Prý předpis. Navíc se Jitka dokonale ovládla a za těchto okolností bych i já byl uvěřil, že je tady ve sklepeních celých 10 let týraná a znásilňovaná. Navíc opravdu vychladla a jejich padesát kilo nabízí nespočet otázek.
„Policie, otevřete.“
„A je to tady.“ otevírám a začíná vyšetřování.
„Kdo, kdy, komu a proč.“ Jitka jak vyměněná jelikož vidí svou výhodu. Jako profesionální herečka hraje svou velkou roli ublížené, týrané a možná i okradené. Konec konců, má na to školy.
„No, tak to asi nebude tak jednoduché, jak jsem si myslel. Vystěhovat kamarády, co mi nepřispějí ani na inkaso.“ Hájím se u výslechu v mé vlastní kuchyni a děsím se, aby nedorazili ti dva od Čechu.
„Budeme to muset jet sepsat na služebnu.“ Povídá číslo 7758 a vytahuje tester alkoholu..
„No to je mazec.“
Jako na potvoru ve dveřích potkáváme Petra s Ottou vracející se od Čechu. Když mne vidí v té podivné společnosti, mají okamžitou ale blbou snahu mne chránit.
„Co provedl?“ ptá se docela drze Petr. To už nevydržím a začnu se tlumit na celé kolo.
„No já myslím, že tady toho k smíchu moc není.“ Říká úředně číslo 7785 a chytá mne za loket, tak jak to vídáme u zločinců
„Kluci, tady máte nový klíč, aby jste se dostali domů a já se snad ještě dnes vrátím.“ pořád se zalykám smíchy.Nemůžu si prostě pomoci, kdybych stokrát chtěl.
„A vy jste kdo?“ ptá se číslo 7758 přímo Otty.
„My tady bydlíme.“ Odpovídá již trochu zpátečnicky Petr,
„Tak to pojedete taky s námi.“ Zní jasný ortel od 7785 a volá na výpomoc ještě jedno služební auto.
