V zajetí chlastu – Evžen, Jakub a Já – 1.kap

Evžen se po vyhrané válce se starou dostal do pohody, alespoň se mi to tak zdá. Jezdí s mixem po stavbách a chechtá se světu.  Za to Jakub chlastá první ligu a já tuším potíže. Už nemá zaplacený minulý měsíc a u Edy dluží další celý můj nájem. Byl to vždycky takový veselý típek, samá sranda a vtip. Jeho optimismus a radost ze života jsem s vděčností nasával plnými doušky.

„Jakube…pojď na slovíčko.“

„Jdi do hajzlu domácí,…“ blekotá.

Je mi jasné, že dnes rozhovor skončil.

„Do hajzlu půjdeš brzo ty!“ zvedám se a uklízím povalené kolo. Nechám ho a ráno na něj nastoupím.

„Jakube …“ zkouším to druhý den

„Ano Jardo?“ šeptá provinile.

„Co se děje? Takhle to neutáhneš. Věř mi, mám to za sebou.“ Začínám kamarádský tón

„Je to všechno v prdeli,…“ začíná větou opilců a bere si z lednice vyprošťovák.

„Tak povídej, nebo nebudeš jen v prdeli ale i pod mostem.“ Nasazuji drsněji, „Tady jde už taky o mé prachy. Napil se, uklidnil a spustil.

„Jardo, ta svině mi nezaplatila už tři měsíce a navíc za mne neplatí sociální a zdravotní.“ dosrkává lahváč a otvírá druhý. Nechávám ho.

Vím, že makal jako čert. Ráno o půl jedné rozvážel noviny, 5,30 přesedal do kamiónu a vyrazil se zbožím na štaci 250km do |Jesníků. Vracel se okolo sedmnácté, zašel na tři a druhý den znova. Celé tři měsíce.

„Dokázali by jste to? Já ne.“

Jeho přechlastaný hlas probudil Evžena.

„Co vy tady, takhle při neděli?“ ptá se v polospánku.

Jakub mu to jednu větu zopakuje. Když se Evžen trochu vzpamatuje, u kafe se zapojí do diskuse.

„A kam dává ty prachy? Hraje automaty? Nebo honí kurvy? Někam je srát přece musí?“ ptá se se zájmem Evžen.

„Hovno… staví barák, co barák, zámek,…“ vysvětluje Jakub už srovnanej těma dvěma lahváčema.

„A nepotřebuje beton,“ ptá se s úsměvem na tváři Evžen

„Ještě ty mně ser!!“

„Né, já to myslel dobře, počkej vysvětlím ti to.“ uklidňuje ho Evžen a pokračuje.

„Ty mu nabídneš, že máš kubík betonu za babku, jako zbytek od kamaráda ze stavby, za všimný,…“ koulí očima a pořád se usmívá.

„No teď prý zrovna dělá základy pro garáž…“ vstoupí mu do řeči, teď už zcela klidný Jakub

Dochází mi, kam Evžen míří.

„No a už jsi byl někdy zasypaném po pás v betónu?“ spráskne ruce Evžen na znamení vítezství.

„To teda nebyl“

„To ti je člověče pocit. Nepohneš ani palcem u nohy a citíš jen, jak to vadne a hřeje. Je to tou chemickou reakcí, to teplo Víš. A když tam tak stojíš dvě hodiny a mix se znova roztočí, to z tebe padají piny i na úvěrové karty.“ A znova si tleskne do dlaní.

„Kluci neblbněte.“ Vkládám se do rozhovoru.

„To je únos, na to je kriminál.“ běhá mi mráz po zádech, že bych v tom betonu stál já.

„Únos na vlastní stavbě?“ blbost, prostě se s ním utrhl šaluňk.“ Chechtá se Evžen.

„Ty vole, to by fakt šlo. A ty by jsi to pro mě fakt udělal?“ Říká už nabuzenej Jakub.

„Dělej, jako že se nic neděje a nabídni mu mix za 20 tisíc na celé základy. Přeci chceš, aby se měl tvůj šéf konečně už dobře a mohl ti vrátit ty prachy. Nebo snad né?“ Končí rozhovor při ranní kávě Evžen a vstává.

„Jdu do plavek, dneska bude  úžasnej den a baby na koupališti čekají pánové.“Volá ze svého pokoje jako výzvu, aby na ty baby nebyl sám.