Lojza se samozřejmě už neukázal. Byl to typický rozvedenec směřující k bezdomovectví.. Evžen a Jakub vypadají, že mají ještě šanci. Sice ve svých čtyřiceti nemají vůbec nic, ale svůj boj nevzdávají. Navíc hýří optimismem, což je v jejich situaci obdivuhodné. Tuhle večer za mnou přišel Evžen.
naše kdysi milované polovičky
„Jardo, pojď na dvě.“
„Ani nápad, nechlastám.“říkám odměřeně.
„Co potřebuješ?“ znám tyto nabídky na falešné hospodské kamarádství. Tito „noví kamarádi“ vás potom rozeberou na součástky a pak se na vás ještě vymočí.
„Ale, mám problém se starou a potřebuji se z toho vykecat.“
„Tak pojď na zahradu na kafe.“ Trochu se ve mně láme soucit, protože tyhle trable máme všichni.
„Ta kráva, po mně chce dvěstě tisíc, za to že jsme to po rozvodu zkusili znovu a já tam dva roky bydlel, dával prachy na domácnost a platil nájem….“ říká zhrzeně pod pergolou a vlhnou mu oči.
„A nemáš to písemně a ona teď po tobě chce doplatit alimenty!“skáču mu do řeči
„Jak to víš?“
„Nejsi první ani poslední.“
„Do prdele, co teď? Už to je u soudu …“ a to už vytahuje kapesník
„Sežeň svědky, co potvrdí, že jste byli ty dva roky ve společné domácnosti.“ Napadá mne slabá náplast na jeho zoufalství.
„Nikdo takový není. Všechny má pod kontrolou a jdou ji na ruku.“
„Hm, tak to jsi asi fakt v řiti.“ Uvažuji nahlas. Ale cestu bych možná viděl.
„Já mám něco podobného za sebou přímo u rozvodu. Vysoudila třista tisíc za to, že u mne deset let bydlela. Vyřešil jsem to splátkami. Když u soudu popíšeš jak na tom jsi a budeš mít kliku na soudkyni, tak ti povolí splátky. A když budeš mít velkou kliku, tak ji to budeš splácet po pětistovce a to utáhneš. Hlavně musíš brečet, brečet, brečet. Soudkyně musí mít dojem, že té tvé staré vůbec nejde o nějakých dvěstě tisíc, ale tvou vlastní likvidaci.“ Zakončil jsem svůj monolog a připadal si chvíli jako jeho obhájce.
„Jenže ona má právníka!“ brumlá do kapesníku
„Tak si vem právničku!“
„Právničku?“
„To se ti vyplatí. Shodou okolností jednu znám a není drahá! Mně ušetřila třista tisíc. Jen tam prosím tebe nelez bez právničky.“
„Proč právničku a né právníka?!“ ptá se, už poněkud zklidněn.
„Protože právnička, jako ženská uvažuje jako ta tvá stará a ví jak na ni.“
„Ty vole, Jardo ty jsi fakt kámoš.“ Najednou se v něm probouzí bojovný duch a mám pocit, že by vytrhl i ukotvenou lavici na které sedí.
„Dáš mi na ni číslo?“ vytahuje mobil
„777856973 Doktorka Draslerová“
„Ty to číslo znáš přímo z hlavy?“
„To jsou čísla, která se nezapomínají.“
„Hlavně ji musíš říci pravdu a přesvědčit ji, že to tak opravdu je.“ Varuji ho.
„Jednou si něco přimyslíš, nebo zveličíš a jde od toho a ty do kriminálu za neplacení alimentu. To si pamatuj!“ říkám opravdu důrazně jakoby to byl žák, kterého nechci nechat propadnout.
P.S. Dopadlo to jak jsem mu poradil a Evžen své bývalé drahé polovičce splácí 500Kč měsíčně a směje se jí do očí, že se jí nepovedlo ho ztrestat a zlikvidovat. Navíc mu soudkyně vyměřila nižší alimenty z šesti tisíc na pět, takže je na tom lépe než byl. Jak že to říkal náš tatíček prezident? „Nebát se a nekrást! A pak to půjde.“
