V zajetí chlastu aneb zpověď učitele - rodičák

Taková směsice týpků,  rodičů, co se sešla v ústavu kvůli svým potomkům se opravdu nevidí. Potetovaní pivaři, čtyřicátnice s pearsingem na jazyku,…  Doufal jsem, že když u mne nikdo nepropadá, tak nikdo nepřijde. Mýlil jsem se. Přišli.A přišlo jich hodně. Jenže jak si vybavit tvář podle jména. Zkuste si zapamatovat 120 gaunerů podle jména a vybavit si  jejich chování. Ty nejhorší jako je Oulehla, Masner, ….samozřejmě znám, ale jako na potvoru jejich rodiče zrovna nepřišli. Tak jsem se řídil podle klasifikace a střílel naslepo. Tím že u mne mají téměř všichni za dva, tak to byla jedna velká repetice.

„Honza je dobrej, když se nezaplete do fetu, tak tenhle ústav zvládne.“ Varuji každého, aby si na tuhle věc dali u svých ratolestí pozor.

„Jak to myslíte, pane učiteli, Můj Jenda přece nefetuje.“ Reaguje zděšeně paní Vávrová.

„Jestli né, tak to určitě zkusí?“ odpovídám každé takové.

Osmnáctá se blížila a já už se radoval, že to mám za sebou. A náhle, hřeb večera. Ve dveřích stál policajt, co mi ráno vzal papíry.

„A do prčic.“ Ulítlo mi nahlas a začínám rudnout.

„Něco jsme ráno zanedbali?“ ptám se s nadějí, že to není otec mého svěřence

„Oulehla.“ Představuje se a podává mi ruku. Je vidět, že by taky nejraději vycouval, ale už je pozdě.

„No potěš pánbůh, mé jméno znáte…“ natahuji pravici snažíce se o usměv. Je to zvláštní, jak rychle jsem se uklidnil. Lítá mi hlavou, jestli mu to mám nechat sežrat hned a nebo si ho vychutnat?. Jeho Radek má třikrát podmínku a je zralej na vyloučení, nedostatečnou ze třech předmětu, o absenci ani nemluvím. U mne má za tři.

„Radek je dobrej …..“

„Posaďte se.“Vybízím ho pokynutím a představuji si jak to říká on mně v jeho služebně.

„Víte to ráno, …pane učiteli,….“ Neví jak dál a nebo mu opravdu přeskakuje hlas.

„Nechte to být pane Uolehla.“vysvobozuji ho z jeho zapeklité situace.

„Je to Vaše práce a můj průser. Alkoholici za volant prostě nepatří a basta.“slovo průser jsem použil úmyslně, aby se rozhovor alespoň trochu zlidštil. Pak ještě dodám

 „A to, že kdyby to bylo jen na Vás, …..je zbytečné tady a teď rozvádět.“ hraji na jeho strunu. Přesně tohle chtěl slyšet a vidím jak se mu ulevilo.

„Spíš jde o vašeho Radka. Ten má větší problém než já. Já budu jezdit chvíli na kole a pak se vše vrátí do starých kolejí, ale Radka když vyrazí, tak se může přidat v lepším případě k partě Ukrajinců.“ Uzavírám svůj monolog.

„V lepším případě? Jak to myslíte?“ diví se jako policajt.

„V horším případě k partě gemblerů, překupníků z trávou ,…a ve finále skončí u Vás na služebně!“

„Co tedy radíte? Jak je možné, že doma nemluví o ničem jiném, než o Vás?“ Dochází mi, že zašel jen za mnou, protože za ostatními se stydí.

„Já jim dávám šanci a oni to tak berou. Člověk nemusí  být zrovna Einstein, aby si našel své místo. Radek má logické uvažování a to je základ.“ Vysvětluji svoji metodu výuky.

„Co tedy radíte?“ opakuje.

„Teď už je pozdě, všichni končí.Ale dám Vám seznam kolegů. Obvolejte si je a domluvte individuální schůzky. To zabírá nejvíc. Teď na rodičáku jsou všichni úplně ,… no víte kde. “

Podávám mu ruku a pokusím se o úsměv.