V zajetí chlastu aneb zpověď učitele 3. kapitola

Po čtrnácti dnech jsem si zvykl. Queeny jako tečku za vyučovací hodinou jsem sice neprosadil, ale našel jsem způsob, jak v tomhle marasmu přežít. Postavil jsem hodnocení žáků úplně naruby. Doposud jsou všichni  udržováni mezi čtyřkou a pětkou, aby byli ve střehu. To změním. Naopak. Všichni začínají ze stejné startovní čáry a to je známka výborná. A nejlepší bude ten, kdo si ji udrží.  To mi přijde docela radikální. Nedělat z nich idioty co promarnili svou šanci a jsou předem vyřízeni. Dám jim šanci novou. Proč né? A klidně dvakrát.

Touto metodou jsem srazil celkový průměr třídy 2.B ze 4,3 na 2,8. Mám dobrý pocit z dobrého nápadu, do té doby, než se z chrchlavého tlampače nad dveřmi ozve zástupce:

„Kolega Chvástal se dostaví o přestávce k zástupci ředitele a vezme sebou třídnici.“

„A jejda, jejda to je divnej strejda!“ prolétne anonymně třídou.

„To nic pane učiteli, to bude určitě pochvala, že máme tak dobrý prospěch.“ navazuje  Bárta v první lavici.

„No tím si nejsem tak jistý.“  připravuji si alibi.

„Jardo, nejseš na ty kluky moc měkej?“ Volá na mne zástupce jen co otevřu dveře do kanclu.

„Proč myslíte? Zkontrolujte si sešity. Za 14 dní tam toho mají víc než za celý půlrok.“ Jsem rozhodnut se nedat lacino.

„No já, že v té třídnici ta tvá fyzika nějak moc svítí a kolegům je to divný.“ ubírá na plynu zástupce.

„Svítí, nesvítí, základy znají.“ Stojím si za svým.

„No dobrá, jak myslíš, jen aby se to neotočilo proti tobě.“ mávne rukou, jako když odhání mouchu na znamení ať vypadnu, že tím skončil.

„Tak to bylo docela snadný.“ odfrknu si na chodbě. Opodál postává jako by nic Bárta s dalšími experty.

„Tak co pane učiteli, byl hustej?“

„Řídkej.“

„A dáte se si s námi o velké pauze Jointa?“Zkouší moji benevolenci Kropáček.

„Kropáčku, tak tohle jsem neslyšel, tady končí prdel.“

 Snažím se být co nejvážnější a vděčně zapluji do kanclu nabrat dech na 3.A. Ty jsem ještě neporazil. Jsou to zedníci, co si říkají Svobodní Zednáři.

Mají všechno na háku. Snad proto, že už nemají kam spadnout a pozvednout je bude pěkná fuška.

„Crrrrrrrrrr“ sakra, ani jsem si nesedl. Oni ty přestávky fakt snad zkracují.

Na chodbě čtyři borci z 3.A hrají s plnou pet lahví fotbal, jako bych tam vůbec nebyl.

„Tak to snad přeháníte Vrána.“ Snažím se je zklidnit, než se objeví zástupce a seřve i mne, že jsem já neseřval je.

„Pane učiteli, půjdeme na exkurzi?“ žadoní Kolář a konečně sbírá ze země petku.

„A kam by jsi chtěl Davide.“snažím se je oslovovat jménem. Nejsou na to zvyklí a vždycky je to trochu rozhodí.

„Třeba do pivovaru. Tenhle týden končí provoz a bude se tam prý stěhovat Magistrát města.

Rekonstrukce jako kráva.“

„Vím o tom Davide, já to tam dnes odpoledne vyjednám.“ Při té větě se mi okamžitě jako alkoholikovi v léčení vybaví orosená Plzeň.

 Od rána jsem v presu a už se třesu na to jak vypadnu z  ústavu a zapluji na dvě točený na srovnání. Sakra, proč jsem si musel vybrat takhle stresující job.