3.kapitola - nájemník EMIL To, že jsem v minulé kapitole označil klavírního mistra Ukrajinské filharmonie jako bezdomovce, nemá nic společného s názvem tohoto povídání. Tím bezdomovcem jsem totiž já, již třetím rokem a na léta, kdy jsem pronajímal dům co mi říkal pane už jen nostalgicky vzpomínám. Občas se mi přihodí, že to vše prožívám znovu a tak mi milý čtenáři odpusť ten přítomný čas. To jen, abych si vybavil všechny detaily a pikantnosti příběhů lidí, co prošli mým domem.
I můj život se radikálně mění.
Žením se.
Šťastnen za zdravé děti co určitě přijdou, za práci, za dům s nájemníky co splácí hypotéku, za vzrušující budoucnost co čeká, se bezhlavě vrhám do oprátky tak velké, že by se do ni vešla i hlava slona.
Po odchodu Vladimíra Županiče mi chlast a hypotéka silně nabourávají rodinný rozpočet a tak inzerátem na internetu zahajuji záchrannou akci uživit rodinu, protože jak známo, když dojdou prachy, začne se ještě víc chlastat a rodinný krb se rozpadne.
Tím že mám dům téměř hotový, s jedním vchodem určeným pro nájemníka, neměl by s pronájmem být problém.
„Pronajmu garsonku v RD v HK.“krátké, věcné.
Za týden přede dveřmi stojí dvoumetrový chlap a podává mi ruku dvakrát větší než je ta moje.
„Emil, dobrý den, jsem zde ohledně toho pronájmu.Je to ještě aktuální?“
Nedá mi to a na otázku reaguji otázkou
„Nejste od policie?“nepřímo se ho tím ptám jestli není z Ruské mafie.
„Jsem.“ A před nos mi strčí průkaz rychlé zásahové jednotky policie České Republiky.
„Je v tom nějaký problém?“
„Ale vůbec né. Naopak, Sláva!!! Policie co chrání a pomáhá.“ Jásám , jak snadné je sehnat nájemníka a ochranku pro rodinu jednou ranou.
Emil je od pohledu mírné povahy. Takový „hromotluk“ s duší dítěte. Budí respekt postavou, ale oči má plaché jako kočka v koupelně. Denně musí naběhat 36km a natahat ve svalech 36 tun.
Snad proto chodí tito chlapíci ve 36 letech do zaslouženého invalidního důchodu.
Jen co jsme si plácli, hned se stěhuje a jen co hodí bágl do chodby, vyrážíme chlastat do „Sauny“ abychom se řádně sblížili, když teď budeme bydlet pod jednou střechou..
Asi za měsíc mi představuje přítelkyni Hanku a s pokorou jemu vlastní se mne ptá, jestli to nevadí.
„Samozřejmě, že né!“ ze srdce mu ji přeji.
Za dva měsíce mi s nadšením oznamuje, že čekají rodinu a jestli v tom bude nějaký problém.
„Pokud se vejdete, tak proč né?“ a hned ho táhnu do „Sauny“ abychom oslavili tu pohádkovou vizi, jak si naše děti hrají na zahradě a my staří vysloužilí pardálové sedíme ve stínu břízy na houpací lavici, pokuřujeme a popíjíme pivo s vědomím, že máme vše hotovo.
Za šest měsíců přijíždím domu a vidím zakulacenou Hanku, jak má kompletně sbaleno.
„Co se děje Hanko? Je tu snad něco o čem bych měl vědět?“
„Jardo, já tady končím, tady máš za mne nájemné a s Emilem si to tu užij“
„Vy jste se pohádali? To je přeci normální, nepanikař. Emil je hodný kluk a na rozchod myslím není ta nejvhodnější doba,“ snažím se ji uklidnit.
„Ne, tohle je vážná věc.Měj se hezky, ahoj!“ opatrně a s námahou a se slzami v očích sedá do svého rezatého, peřinami nacpaného Golfu a jak se objevila, tak mizí.
„Normální hádka….. ty baby,….pořád aby člověk řešil jejich splíny!“ a v relativním klidu čekám v „Sauně“ na Emila.
Pochopitelně z něj nevypadlo vůbec nic. Jen ty smutné modré oči a zhroucená mohutná postava.
Půl roku na ni čekal, že se vrátí a musím říci, že i já jsem si byl jist, že to tak dopadne.
Nevrátila.
Emil se z žalu uchlastává a z mohutné postavy se stává troska. Nemá ani na nájem a problémy na sebe nedají dlouho čekat.
Hypotéka běží a banka se splátkou nepočká. Obsílky s červenými pruhy na jeho i mé jméno jsou ve schránce stále častěji.
„Sakra, Emile takhle to nefunguje. Já tě tady mám pro to, abys mi splácel barák a ne abych tě litoval!“ říkám mu každý večer v „Sauně“a jako vůl za něj platím ještě útratu.
A tak jednoho dne také i on mizí.
Na rozdíl od |Hanky - bez zaplacení!
Jsem opravdu nasratý, protože s tím nájmem za šest měsíců co mi dluží jsem počítal a to co jsem vydělal bokem zůstalo v „Sauně“ za výčepem.
V „Sauně“ se také dovídám od jeho bývalého kolegy, že má tři milióny dluhů a že ho paradoxně honí policie České republiky.
No pane jo! A pak se řekne policie co chrání a pomáhá.
