V zajetí chlastu aneb Zpověď bezdomovce - 13.kap. "prachy z ulice"

Když jste úplně na dně, tak na dně, že vybíráte vajgly z popelníku, obvykle se dostaví ty nejzoufalejší nápady.  „Jasně! Mám to!“ osvítila mne euforická myšlenka z nebes. Na střeše baráku postavím FOTOVOLTAICKOU ELEKTRÁRNU!

„To je ale krávovina!“ soudím druhý den. Už mi z toho absťáku asi opravdu hrabe.

 Podvědomí mi ale našeptává "Ano, Ano!" a tak sháním nové a nové informace.

Zákonem nastavené parametry jsou neuvěřitelné. Kdo postaví letos elektrárnu, má na 20 let vystaráno. Na to je zákon parafovanej Evropskou Unií.

Spotřebovat si svou vlastní elektřinu a ještě za to dostávat 7000Kč/měsíčně po dobu 20-ti let, to je fakt nářez.

Půjdu s tím za bráchou, i když tuším kam mne pošle.

„Vím o tom.“ debatujeme při nedělním obědě u mámy.

„Ale ty jsi nezodpovědný alkoholik!“ a mává mi stehnem od husy před ksichtem, které právě zdolává.

„Vem si taky trochu toho zelí, nebo ti bude těžko.“ reaguji na jeho aroganci. To ho trochu zklidní a s plnou pusou pokračuje.

„Taky  jsem do toho chtěl jít, ale těm kurvám nahoře se nedá věřit a navíc nemám střechu na jih.“ uzavírá debatu hlubokým říhnutím.

„Já mám.“ naparuji  se, jako kdybych měl zámek u Třeboně.

„Vole, tobě půjčit peníze, to je zrovna můžu vyhodit z okna.“ Pokračuje další slovní bitva tolikrát již prohraná.

„No jak myslíš, tak ty úroky dám PROFIREÁLU. Ty u toho nedělají takový humbuk Ba naopak. Odpoledne ty prachy mám na účtě, vsaď se.“ Říkám rezolutně a beru si bundu.

„Mami, děkuji za oběd!“

„To je vůl.Ten zase něco provede, ale já už ho z těch průserů tahat nebudu.“ Slyším ještě za dveřmi.

„Přesně tohle jsem čekal ... debil. On o ten barák fakt jednou přijde. No nezabila by jsi ho?“jeho silueta se přibližuje ke dveřím.

„Počkej!“ náhle otevře již zavřené dveře. Bere mne za ramena a dívá se mi přímo do očí.

„Má strategie vyšla.“ chválím se v duchu

 „Ale bude na to smlouva a běda ti, jestli se dotkneš chlastu!“ Tak ti ten barák zabavím osobně a to si piš, že to taky umím!“ říká opravdu výhružně.

„Jasně brácha, jsem čistej.“ plácnu ho také do ramen tak jak to dělají ostří hoši.

„Stav se za mnou na penziónu a probereme detaily.“ Houkne na mne ještě ze dveří.

„Jasně a díky, vyděláme na tom všichni.“ Ubezpečuji ho.

„To určitě, s tebou vydělávat, to je jako bych chtěl na poušti pěstovat jahody na kšeft.“

Víc už neslyším, jelikož jeho desetiminutové připomínky znám a dnes se jim opravdu rád vyhnu.“

„Pojď dál.“ Pouští mne do penziónu co vybudoval vlastním úsilím.

„Hele brácha, to s tou fotovoltaickou elektrárnou... je to dobrej nápad, ale návratnost investice je 5 let a to je moc. To chce prachy hned při minimálních nákladech.“ Rozvíjí ekonomické úvahy u kafe.

„Takže mi nepůjčíš?“

„Ale počkej a neskákej mi do řeči.“ odpovídá zcela klidně. Čekám co z něj vypadne.

„Hele, ty tam máš tu bytovou jednotku s vlastním vchodem. Tak proč to trochu nezvelebíš a neuděláš z toho „Azyl pro zoufalé otce od rodin?“ třeštím na něj oči a začínám se zase dusit smíchy.

„Cos chlastal? Vždyť jsou 4 hodiny odpoledne.“ tohle přece nemůže myslet vážně.

„Počkej ty vole, prachy nemáš a chceš investovat? Ses zbláznil. Tohle jsou hotový prachy a pak si můžeš koupit třeba 5 elektráren. Nejdřív si na ně ale vydělej.“ Zní to logicky a přesvědčivě, to se musí uznat.

„Takže ty myslíš, že z toho mám udělat bordel a se svým diplomem tam dělat pasáka?“ tlemím se té stupiditě.

„ Říkám –Azyl- pro zamilované ale milující vzorné otce od rodin!“ 

„To je snad to samé, né?“ kuckám ze sebe.

 „No to teda není!! Mám tady tři kočičky z Ukrajiny, až je uvidíš, tak možná změníš názor.“

„Takže u mámy to byla jen taková komedie?“ pořád nejsem k utišení.

„Samozřejmě, máma nesmí nic vědět, to by ji zabilo.“ Napomíná mne varovně.

„A proč si ten azyl neuděláš, ty tady?“chladnu a jdu do protiútoku.

„Máš tady cimer pro 15 Ukrajinek.“ máchnutím kynu do luxusního interiéru.

„Ty Vole…. Jsem ženatej….!“ šeptá!

„Budu o tom přemýšlet!“ zvedám se a odcházím znechucen jeho perverzní myšlenkou, udělat z mého rodinného domu bordel.  Někde v zadu mi ale škrábe na lebku malý pavouček, že by na tom mohlo něco být a chca nechca, spřádá pavučinu.