STOPAŘ - listopad 1989
"Kluci, co se děje? Kluci, vy jste dobří. Kam to spěje? Kam to bude?" musím říci, že jsme si i vybírali. Sice od pohledu komunistu nepoznáte, ale estebák se odhadnout dal. Podle nasraného ksichtu a značky vozu. Jako studenti jsme měli informace z první ruky, tak nabylo divu. Sto padesát kilometrů jsem zvládl i za hodinu a půl.
"Kam to bude?" ptá se chlapík elektricky staženým okénkem spolujezdce. To bylo jasné. Estebák, nebo vysoko postavený soudruh. Jako kuřák startek jsem bezpečně rozpoznal voňavý závan dýmu z Amerik. Vůně tuzexu určená jen pro vyvolené. Říkali jsme si na koleji, že s takovýma jezdit nebudeme. Ne snad proto, že byli z druhé strany barikády. Už vůbec ne proto, že bychom se jich báli. Přímo z nich sálalo jak mají staženou prdel, co bude dál. A právě proto jsem porušoval kolejní úmluvy. Bavilo mne je strašit. Vymýšlel jsem si hrůzostrašné historky o linčech, prvních popravách jako odvetu za Horákovou. Líbilo se mi plnit jejich kalhoty strachem.
"Do Hradce." otvírá mi sám přes sedadlo spolujezdce dveře, tak jak se to dělávalo, když si oba dva odsouhlasili pohledem, že ano.
"Můžu si dát bágl na zadní sedadlo, aby se mi ty plakáty nezmačkaly?"
"Jasně." mluvil s nadstranickou lehkostí. To byli jasné příznaky jejich samolibosti, nedotknutelnosti. Jen počkej, řekl jsem si. Čekám na první otázku.
"Tak co, jak to jde?" Nabízí mi Kamelku. Neodmítám.
"Jo, je to dobrý. Konečně. Kurva konečně se to zlomilo." Nasávám jemný aromatizovaný kouř a čekám další otázku. Vím, že přijde. Další, a další, a další. Tak jako když on vyslýchal na služebně. Přišla.
"Co stávkové výbory? Mají to pod kontrolou?" Pořád nadstranicky, jako, kdyby ty výbory zakládal.
"Jasně. Dnes tam ukopali jednoho hajzla stávkokaze. Nějakého synka politruka. A zítra půjdou další. Už je separovali. To víte, zrno se musí oddělit od plev." cítím jak stahuje nohu z plynu a periferně mne zkoumá. Potahuji z jeho cigára a opravdu si to užívám.
"Fakt jo? Kurva!" Nevšiml si, že mu jeho nedopalek už pálí prsty. Zatřepe rukou a chaoticky se ho zbavuje na podlahu vozu s následným, až hysterickým zadupáváním. Tím jsme se lehce rozkymáceli a málem trefili protisměr. Sakra, nesmím na něho tak zhurta, nebo mne tu ještě zabije.
"Fuck you. Ti prominentní hazli si nic jiného nezaslouží." Užívám si jeho zjevné nejistoty.
"Počkejte kluci, přece nebudeme jako oni." Ha, ha, ha... Prý nebudeme.
"Budeme. A budeme dvakrát horší!" Típu jeho Camelku do popelníku.
"Zastavil byste mi támhle na zastávce, já tam lípnu jeden plakát." Pro tenhle případ jsem si včera večer nakreslil specialitu.
"Jasně. Přitom trefil obrubník, jak už byl mimo. " Je pěkně vyděšený. Dorazím ho. Vytahuji z role plakátů ten oddělený od těch ofiko. Hrábnu dozadu pro bágl a už jsem venku.
"Zatím se mrkněte pod sebe, aby jste nevyhořel od toho vajglu." Vystupuji a rozvinuji plakát formátu A0 s oběšeným komunistou na stožáru před budovou ÚV KSČ. Pod tím rudý nápis - JSTE NA ŘADĚ SOUDRUZI - Z nápisu zkapává krev. Slyším jak zahvízdaly gumy a byl pryč. Přitom trefil ten samý obrubník. Kdyby tak chtěl kurva vyhořet. Pomyslel jsem si. Sroloval zpět ten jediný plakát a nasedl do právě přistaveného nového vozu.
"Kam to bude?" směje se na mne chlapík v trabantu v ušmudlaných montérkách.
Milan Kalous
Čest poraženým
Takhle to dál nejde. Nebudu psát o rakovině,ani Janině,ani o její vagíně. Mám totiž takové neblahé tušení, že všechno je úplně jinak a že jako starej vůl jsem zase naletěl. Vrhnu se tedy do práce.
Milan Kalous
Čest poraženým
Napadlo mne, než se Janina vrátí, popíši některé z jejich veselých historek. Tak třeba tahle. Zeptal jsem se ji jednou před vánocemi, jestli bychom si nevyjeli na hory. "Zbláznil jsi se? Vždyť to je pořád do kopce!"
Milan Kalous
Čest poraženým
Vyprávěla mi tehdy takovou, myslím že i humornou, historku. „Milý Můj, násilí plodí zase jenom násilí. To se všeobecně ví. Ale co nejde silou, jde ještě větší silou! Sakra."
Milan Kalous
Čest poraženým
Je to už čtvrtý den a Jana nevolá. Vcházím do vestibulu hematologie s nepříjemným pocitem. Vím jak je nepříjemné, když je člověku opravdu zle a všichni ho chodí utěšovat. Rozumím tomu, ale nemohu jinak. Jdu tam.
Milan Kalous
Čest poraženým
Váhám nad mobilem a čtvrtým pivem, jak na to. Zavolat Blance a požádat ji o pomoc? Požádat ji o pomoc pro někoho, kdo o tom ani neví a možná ani nestojí? Žádat někoho o jeho energii? To nedělá člověk každý den.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Přímý přenos Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Na Plzeňsku hořela hala sklárny, oheň zasáhl třetinu střechy
V Heřmanově Huti na severním Plzeňsku hořelo v areálu sklárny. Podle informací iDNES.cz od hasičů,...
Trump se vidí jako disident, soud je pro něj marketingová sklizeň, tvrdí expert
Premium Pokud dojde na televizní debatu Donalda Trumpa a Joea Bidena, jako jednoznačný vítěz z ní vzejde...
Vlak bez strojvůdce ujel několik kilometrů, pak vykolejil. Řítil se stovkou
Na železniční trati mezi obcemi Čisovice a Měchenice v okrese Praha-západ vykolejil vlak. V...
Byt 1kk k pronájmu v Praze Břevnov
Na Petynce, Praha 6 - Břevnov
11 000 Kč/měsíc
- Počet článků 177
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1463x