Před silvestrem a antabus? Není to blbost? No dobrá. Proč ne? Irýsek mi slíbil, že se mnou tu zrádnou noc přečká a tak v tom nevidím problém. Ale jistota je jistota. Nakoupili jsme spoustu dobrot a já se nemohl dočkat na tu noc naplněnou mazlením a vinných nevinných doteků.
Přišla něco po desáté.
„Tak jsi přišla?“do poslední chvíle jsem tomu nevěřil
„Jarda, já když řeknu ano, tak platí ano.“ Usměje se tím úžasným způsobem a já se chvěji po celém těle.
„Tak pojď dál, ty můj kvítku z východu.“ jediné trapné přivítání, co mne napadlo.
Pomáhám ji z kabátu a když se vyzouvá z vysokých bot, vybaví se mi jak říkala, že doma dělala balet. Teď to bylo na první pohled zřejmé. Labutí pohyby, smysl pro rovnováhu, jediný pohyb není navíc. Úplně mne to odstřelilo.
„Irynko, jak pak tak že ty neděláš u filmu, divadle, nebo ten balet?“
„Jarda, Ukrajinský balet neexistuje.“ Zní to s lítostí ale i s jakousi nadějí, že snad jednou zas bude.Vzápětí otáčí rozhovor, co přichystáme na večer.
„No, mám tady vodku, fernet, šáňo,..“ vtipkuji, ale chuť na tyhle laskominky opravdu dnes mám.
„Jarda! Půjdu domů!“ varuje mne zcela vážně a je to na ni znát.
„Dělám si srandu“ zcela neplánovaně ji střelím pusu na tvář.
„Jarda!“ výhružně ale rozkošně se zakaboní.
„Pojď, dáme si džus a nějaké chlebíčky.“ urovnávám situaci a vedu ji do kuchyně.
„Večer bychom mohli zajít na ohňostroj.“ pokračuji již poněkud uvolněn, že mi ta nevinná pusa na tvář prošla bez následků. Maskuji tím fakt, že oba víme o co oběma jde. Alespoň já si to tak myslím.
Strávit spolu noc. První noc s Irynkou. Nebudu zasklívat, že mám z toho obavy abych neselhal. Alkohol jako brzdu nemám a při pouhém pohledu na ni mám mravenčení po těle. Bůh ví, jak tohle dopadne.
„Jarda, što ty máš nejraději?“ ptá se do mých neřestných úvah. Zaskočí mne to.
„Tebe“ snažím se ji vtisknout další pusu na tvář jak dement co dělá pořád stejné věci dokola.
Tentokrát se obratně vyhne a zase se tak vážně nevážně uculuje.
„Jarda! Něchaj! Opravdu, što pro těbá, no … jak se to řekne… důležité?“ povytáhne obočí, jestli trefila to správné slovo.
„Ty.“ dál ji škádlím. Teď ji pro změnu pohladím po vlasech a ruka mi skončí na jejím rameni. Už necukla a dívá se mi přímo do očí hledajíc pravou podstatu mého snažení. Ano tam jsem ji chtěl dostat. Všechno ze mne spadlo. Kdekdo by si řekl, že teď je to ten pravý okamžik na náš první dlouhý polibek. Ale né. Opět se mi vytočila jak prima balerína a výchovně mne plácne po ruce.
„Jarda, je silvestr a ne noc neřesti. A ještě tu máme ten ohňostroj …“ otáčím oči v sloup.
„Taková muka a já si je dělám sám.“ Vzdávám to.Jdu rozlít džus a dát vodu na kafe. Napadlo mne, že bych mohl pustit muziku a zatancovat si s ní. Jen tak, sami dva. To by mohlo být prima. Tuto úvahu jsem ale ihned zavrhl při vzpomínce na její dokonalé pohyby z baletu a uvědoměním si, jaký já jsem na tanec hňup.
Nalévám tedy kávu a ruce se mi začínají opět třást.
„Jak na ni? Sakra! Chci ji, ale nechci ji vyplašit.“
Ale co vlastně chci. Dostat ji do postele a nebo se ne ni jen dívat jak spí, bez rizika trapasu? Chci se jí jen dotýkat a nebo ji zahltit polibky vášně a dokazovat ji celou noc stále znova a znova, že na našich tělech není zakázaného místa, které by nechtělo polaskat.
Sám sebou si nejsem jist a proto se tak třesu.
„Jarda, co je ti?“ nešlo si nevšimnout mého rozechvění a nervozity.
„Ale nic Irýsku, půjdeme se projít a počkáme na ten ohňostroj. Podívej, venku začalo sněžit a je tam luxusní večer.“ Utíkám od svých tužeb a snah a vím, že dnes nebude ani jedno ani druhé.
