A tak jsem spadl z jedné závislosti do závislosti druhé. Do závislosti na ženách. V každém případě je to posun k lepšímu. I když, kdo ví?
Každý den, jako ten bezdomovec, co čeká ráno u bufáče na svůj příděl chlastu, čekám i já na Irynku, kdy se vrátí z Ukrajiny. Čekám už tři měsíce.
„Tak dlouho přece trvá i odvykací kůra v léčebně.“
„A dost! Končím.“
Touha i alkohol ze mne vyprchaly a tak se mohu soustředit na věci pro mne podstatné. Sehnat si pořádnou práci. … , spořádanou ženu a konečně si uspořádat život.
V tom období mi moc pomohla Ivanka. Však jsem už o ní psal. Dvakrát do týdne za mnou přišla, pomilovala mne a občas přinesla i něco k jídlu, co zbylo doma od večeře a co už manžel nezvládl.
A teprve tam si uvědomíte, komu na Vás opravdu záleží. Tak teď zase pro změnu, čekám na Ivanku, kdy se rozvede. Ach jo.
„Ivon, opravdu nemůžeš zůstat do rána?“
„Jardo. V jedenáct U Čechu zavírají. Jako by jsi to nevěděl.“ Obhajuje se při oblékání v záři dohořívající svíčky.
„A jak to vidíš dál? Já už se dělit nechci.“ Vracím ji profáklou výčitkou rozpadajících se manželství.
„Jardo, ty by jsi si mne stejně nikdy nevzal. Jsi děvkař a s tím nic nenaděláš. Ani ty, ani já.“ Vráží mi pusu na čelo na dobrou noc.
„Já, že jsem děvkař?“ to mne nadzvedne, ale vzápětí rezignovaně padám zpět do peřin.
„Jsem jen platonik. To je normální.“ pokračuji v úvaze sám nad sebou.
„Ano, platonickej děvkař.“ Říká to tím svým humorným šarmem, kdy víte, že to nemyslí zle.
„Tak pa pa a já zavolám.“ Mizí.
Uvědomuji si, že jsem na ni závislý. Emotivně závislý
„Sakra, kolika závislostmi budu muset ještě projít, než si to konečně sedne.“
Dobře, vrhnu se tedy na shánění práce. Snad mne to zabaví a nebudu na ni pořád myslet.
Nájemníci jsou fuč a inkasní lístek už čtrnáct dní nebezpečně vytrapuje na kuchyňské lince.
Celý den trávím na netu a odpovídám na tu milionovou škálu nabídek pracovních příležitostí. A pak že je nezaměstnanost.
Nejvíce mne zaujalo:
„Vyplňování objednávek. Plat 25000Kč. Zn. Práce z domu.“
Ale o tom až příště
