Nová zajetí - v supermarketu

Vyplňováním objednávek za 25 tis. měs. bylo v podstatě myšleno shánění objednávek. A to je setsakramentský rozdíl. Něco jako SAVE MAX. Takže z té nepřeberné nabídky na netu vyšla jen jedna vyhlížející seriózně. Prodavač v obchodním domě. Za 16 tis. – proč ne.Lepší než se válet doma a nadávat na krizi

U přijímacího pohovoru proběhlo vše hladce. Kravatář pan Oborník mne pochválil, že jsem dost výřečný a tak jsme si hned plácli. Vyfasoval jsem firemní košili, vestu, bundu, boty.

„Tohle je teď Váš pracovní úbor a snažte se ho udržovat v čistotě.“ Tím mi bylo naznačeno, že si ho mám občas vyprat.

„A ty boty musím taky nosit?“ ptám se s naivitou mně vlastní a držím v ruce tu hrůzu.

„Samozřejmě. Proto Vám je dávám. Kdyby Vám nebyly, tak je vyměníme“ manažersky se usměje.

To nebyly boty, ale bagančata na přechod Sibiře. Při představě že je budu tahat za sebou 12 hodin denně jsem pojal první pochybnosti. Uklidnila mne budoucí kolegyně, co prolétla kanclem sice v úboru, ale v sandálech. Jeho poznámku jsem tedy přešel mlčením, že předpisy jsou od toho aby se porušovali

Nakonec mne představil mému přímému nadřízenému úseku elektro a zmizel.

Petr byl fajn. Normální.

Zaškolil mne s naprostou lehkostí, že vše má svůj čas a vše si osahám sám. Pak mne vzal stranou za poslední regál a z ničeho nic začal šeptat.

„Hlavně si dej pozor támhle na tu rouru. Neznatelně pokynul hlavou nahoru doprostřed supermarketu. Otočím hlavu tím směrem, ale on  mne bere za předloktí a pokračujeme v chůzi.

„Tam je kamerový systém.“ pokračuje šeptem

„No a?“ nechápu

„Ten tu nehlídá jen zákazníky ale i nás.“ vysvětluje a rukou předstírá, že mne seznamuje se sortimentem.

 „Cože?“ ještě jednou se tam nenápadně podívám,  protože jsem si žádné kamery nevšiml.

„Nedívej se tam sakra!“ šeptá důrazněji a vysvětluje.

„V tom zrcadlovým tunelu.“

„Počkej, počkej, v tom tunelu jezdí kamery?“ dochází mi

„Přesně tak.“ uspokojen že jsem pochopil

„Takže Baťa se vrací.“ Vyhrknu spontánně a vybaví se mi story o tom, že u Baťů se prý dávaly kamery i na toalety.

„Neblbni.“ řekne výhružně nahlas a lehce se mnou zacloumá, že to myslí vážně a pokračuje v seznamování mne se sortimentem

„Já mám trestní rejstřík čistej.“ Ubezpečuji ho, že pokud tady zaměstnanci kradou, tak mně to za to nestojí.

„To není kvůli krádežím. To je kvůli tomu abys nelelkoval, neseděl, a tak“ a zase šeptá

„Proč pořád šeptáš, to jsou tu nastrčené i mikrofony?“ a už šeptám také.

„Ne to ne, to snad ne.“ přesvědčuje sebe sama polohlasem

„Uf.“  zase mne chytá za ruku.

„Hele hlavas.“ pokyne hlavou jedním směrem. Nešel přehlédnout.Vysoký manager ve svítivě bílé košili s černou kravatou a černými nagelovanými štětinami.Mířil k nám.

„Rychle si vyber nějakého zákazníka a věnuj se mu.“ V tom se odpojil k rodince vybírající si lustr a já jen zaslechl.

„Můžu Vám nějak poradit …?“

„No to si snad dělá kozy.“ Podívám se na ta svá bagančata ve kterých vypadám jak kocour v botách, pak na blížícího se hlavase a vyhledávám svou oběť. Támhle.

„Dobrý den, můžu Vám nějak poradit?“

„Né děkuji to je dobré.“ Jsem v kelu

Vrhám se tedy na slečnu co stojí vedle a fakt si připadám trapně.

„Dobrý den, mohu Vám nějak poradit?“ musím si doma připravit víc forem dotazů. Tohle je fakt blbý.

„Ale jistě, sháním tuto žárovku a podává mi lístek s XD – E14 – 12V – 25W.“

A jsem v řiti. Nejdříve chci zavolat na Petra který se vnutil té rodině, ale hlavas nás zrovna míjí. Jdu tedy do toho sám.

„Podíváme se na to slečno.“ Nasadím výraz jistoty, že tuhle žárovku dobře znám  a tápu s ní mezi čtyři sta padesáti druhy žárovek.

No,  tohle jestli vydržím 12 hodin tak si dám doma  medajli.