Imunitní systém-prozření

To co přišlo v zápětí by se klidně dalo nazvat obrozením. Vlila do jeho života radost i naději. Netušil kolik se v ní skrývá pozitivní energie i smýšlení. Vybavuje si, jak v dětství byla samý  šprým a čertovina. Její slovní zásoba už v pěti byla přinejmenším obdivuhodná.  Teď se tyto vlastnosti rozvinuly naplno. Alespoň tak se mu to zdá. Co byla s Tomem, takovou ji neznal. To bývala ušláplá a zakřiknutá. A dnes?  Pomohla mu zařídit dům, upravit zahradu a světe div se, dnes přijela novým Meganem.

„Ségra, nejedeš zase v něčem?“pojal oprávněné podezření o zdroji jejich příjmů.

„Jo, v Meganu.“ Rozzářila se způsobem sobě vlastním.

„Neboj bráško. Je to tak křišťálové, že už to křišťálovější být nemůže.“ opět ten její slunečnicový úsměv.Ráda používá bonmoty, co právě letí společností. Ráno zmizí a vrací se pozdě večer, plná elánu a vždy s nějakou pozorností. Její tempo je neuvěřitelné.

„Vždyť se přijď podívat, uvidíš. Dnes večer mám další prezentaci.“ Nechápal. Jakou prezentaci? Čeho prezentaci?

„Rád. Alespoň se něčemu přiučím.“ Plácne omluvu za svou zvědavost

„Tak v sedm?Buď ale připraven. Víš jak to je  tím štěstím? Komu přeje?“ bez dalšího vysvětlování mizí ve svém, chcete-li v jeho přídomku.

„V sedm. Hm.“ Sice už něco měl, ale tohle ho zajímá víc.

To co vidí předčilo všechna jeho očekávání. To není prezentace, to je koncert. Plnou silou své výřečnosti, šarmu a půvabu zparalyzuje během třiceti minut dav před sebou, aby ho pak vykopla do výšky a odpálkovala ke kolegovi, co s nimi uzavře objednávky. Ulevilo se mu. Bál se, že jede v nějakém tom cíleném programu na okrádání důchodců, nebo v Polských voňavkách. Ne tohle je fakt legitimní. Sice letadlo, nebo ten multilevel marketing chcete-li, ale legitimní.

„Ségra, to je bomba.“ Zcela ho poltilo její  vystoupení,že už už i on by si šel ty zázračné vzorky léčivé kosmetiky koupit a konečně tak rozjel svůj osobní byznys, zajistil sám sebe, děti, vnoučta, pravnoučata, …

„A není tady něco špatně?“mluví si sám pro sebe jen tak tak, že to neslyšela. Stojí za nim a zakrývá mu dlaněmi oči, jako když byli malí.

„Líbilo?“ šeptá mu do boltce, vydýchávajíc poslední doušky svého nepopiratelného úspěchu.

„Ti lidé ti tleskali za to, že si mohou od tebe koupit vzorky.“Nevěřícně kroutí hlavou nad její schopností zmanipulovat dav.

„Já vím!“ úžasně se zaculí tak, jak to umí jen Lucka Vondráčková. Vzápětí se ale stejně tak roztomile zakaboní.

„Ale ty do toho nechoď. Ty nejsi ten typ.“ Dělá si z něj srandu?

„Promiň už musím zpět k týmu. Teď  máme žně.“ Jak rychle se objevila, tak rychle mizí v nabuzeném davu, kde každý je právě teď rozhodnut nepromarnit svou jedinečnou šanci, zajistit na věky věků sebe i své blízké.

„Ne, tohle opravdu není pro něho.“ Přemítá a pokuřuje před sálem, smířen s tím, že on  tu   kliku prostě nemá. Pomalu chladne a smír střídá zlost. Jde domu pěšky. Nebude čekat  Nemá za potřebí si vozit prdel v autě za půl mega. Ségře to doma pěkně prodá. Takový podvod. Zase si koleduje o průšvih. Teď když vychladl a vyšel z toho vařícího kotle, má zcela jasno. Od zítřka ji zdraží nájem, když tolik vydělává a osobně dohlédne …Křáp ho!před očima tma a tupá bolest v zátylku.

„Co to bylo? Chvilková nevolnost? Přepadení?Nebo snad mrtvička?“Sedí na zemi a rovná si myšlenky. 

Do prčic! Vždyť se chová jako idiot. Jako zapšklý alkoholik durdicí se u poprskaného výčepu na celý svět. Vždyť se chová jak pravý hovadočech, co má na čele vyryto, že úspěch se tady nepromíjí. To už je opravdu tak postižený, že umí jen kousat, kopat?

Zvolna vstává. Pomalu, hodně pomalu míří domů jako provinilý zaběnutý pes. Snad  stihne ještě připravit malé pohoštění pro sestru, aby společně oslavili její dnešní triumf.