Historky ze školství - podvod

To, že se ve školství podvádělo, podvádí a podvádět bude, je nad slunce jasné a snad i přirozené. Pokud je ale takový podvod řízen ze shora a není řádně připraven, končí katastrofou. Popíši neveselou historku, (jak jinak než v 1. osobě) z pohledu žáka, který byl do podvodu vědomě vtažen a vzápětí usmažen.

"Jakube, Ty ty zkoušky neuděláš!" poslouchám již celý týden stejného strašáka z kuchyně.

"Mami, to je v poho. Je to domluvený."suverénně argumentuji, abych objasnil naše předčassné pitky "Na Růžku."

"Chodí tam i mistr, tak houby zle. Tam je na studium ta správná atmosféra." dovysvětluji své odchody na pivo, tři dny před závěrečkama.

"Co je to za mistra, když chodí s žáky chlastat.." vede úvahu nad plotnou máma, vědoma si, že ji nikdo neodpoví.

"Mistr je frajer." to je zase má úvaha, když letím po schodech ze třetího patra rychlostí kulového blesku. Mám se naučit pětku a ostatní ať nechám na něm. Jak to chce udělat, řekne až v den D. Prý by jsme to vyžvanili. A tak chlastáme jak o závod, jako bysme ten papír už měli v ruce.

"Kluci, já vím co ve vás je!" říká s oblibou u druhého piva s falešnou představou, co všechno do nás za ty tři roky natloukl. Pravda, naučil, zařídil, snažil se, ale to vše je již přežité. Nové technologie řízené kompy, satelity, ty už ho nezasáhly.

"A nemyslete si, že Vás v tom nechám."dodává s lišáckým šklebem, že to má vychytaný.

"My Vám věříme pane mistr, ale co ta komise?" neudpustím si pochyby

při představě, že jich tam bude sedět pět a pálit na mne otázky, jak na nepohylivý terč.

"To neřeš, to je moje starost. Hlavně se nauč otázku, co jsem ti řekl!" zakončil verdikt a sněm pro dnešní den rozpustil.

Nastal den D. Ráno sraz na nádraží, kde je představena strategie, vedoucí ke konečnému vítězství.

"Já jsem ten, který vás nechá tahat pytlíku. A v tom je jádro úspěchu." přelétne nás pohledem co my na to a pokračuje

"V levém rohu přidržím tento žeton s vašim číslem otázky a ty si tam pro něj rukou jen dojdeš."jak v manéži, drží náhle v ruce plátěnný pytlík s žetony a začiná nácvik. V nádražní restauraci v sedm ráno? Trochu troufalé, ale budiž. Jak jednoduché.

"Musíte hodně hrabat, hledat, váhat, koulet očima a odvádět pozornost komise od pytle s žetony. Pak se nemůže nic stát." dovysvětluje poslední detaily.

"A teď si to tady každý zkusí." zavelel a přistrčil mně pod nos pytlík. Opět se rozhlédnu po lokále a a zdá se mi to celé neskutečné. Proč mám ale pocit, jako by tu byl s námi na snídani i předseda komise.

"Tak a můžeme vyrazit." zavelel k útoku.

Jako první vlezl do třídy Kuba. V "čekárně" bylo takové ticho, že jsme slyšeli každé slovo.

"Devět." slyšíme vítězoslavné Kubovo zvolání. To si právě vytáhl svou otázku.

"Devět, on měl devítku." vylítne spontánně ze třech stažených hrdel a kdosi zcela vítězoslevně zařve.

"Funguje to!"

"Kde si myslíte že jste?" rozletí se dveře a v nich předseda komise.

"Tady bude naprostý klid!Boukal, prosím." zve dalšího odměřeným tónem.

A tak to šlo až ke mně. Kluci vylézají šťastni, s úsměvem a náznakem škodolibosti k nám, co to mají ještě před sebou. Já, Žáček Jakub jdu poslední. Úplně na dně, nervózní jak pes z hrabání v pytlíku.

"Tak prosím pane Žáček, vytáhněte si otázku a běžte se támhle připravit." zní od předsedy už dost unaveně, ale to mi na klidu nepřidá.

"Hlavně hrabat a odpoutat pozornost komise." vsouvám neurvale roztřesenou ruku do pytle s žetony a hrabu, dle předepsaného scénáře. V tom se pytel mistrovi vysmekne a neskutečně dlouho padá k zemi. Na ten pohled mistra, co jsem to za magora, v životě nezapomenu.

"Tak, znovu a lépe, Žáčku." povídá už rezignovaně předseda.

"A uklidněte se prosím." dodává přísedící, kterého ani neznám. Mezitím se mistr ohýbá pro dokonale promíchaný pytlík a losovánní může začít na čisto. Nejradši bych se vypařil. Pravděpodonost, že si vytáhnu domluvenou pětku je asi jednna ku dvaceti.

Za pět jsem dostal. Z otázky číslo dvanáct jsem neřekl půl slova. I při sebevětší vůli unaveného a zřejmě otráveného předsedy a přísedících, to nemohlo dopadnout jinak.

"Tak pane Žáčku, na podzim se tu zase sejdeme." zní ortel od předsedy, aniž by počkal na usnesení celé komise.

Poučení? "A pak se divme, co se děje na právech v Plzni!"