Povídali jsme od svítání až do poledne. Co že se to vlastně přihodilo, když ve čtyřiceti skončila v téhle prosklené maringotce.
„Táta odešel a jak již to bývá, nebo nebývá, máma převzala nadvládu nad vším, co za celý život vybudovali. Bohužel i nad námi. Milý můj, když ti řeknu, že mne s teplotou 39,8 a s nemocnou Šárkou nepustila domů s argumentem, že tam není místo, tak mi stejně neuvěříš.“ Lesklé oči se marně snažila zakrýt vtipem.
„Já novodobá, vůbec ne mladá avšak o to krásnější Nastěnka z Čech.ha ha ha.“
„Co jsi ji provedla?“ Ptám se jako bych já byl vůči svým rodičům neměl žádný rest.
„No, táta umřel. Ten by ji hnal. Je to jako v té pohádce. O to horší, že tohle byla má vlastní máma.
„Byla?“ Ptám se protože její mámu vídávám, jak pravidelně za plotem monitoruje, co se u mne na zahradě děje.
„Byla! Už Ji nechci do smrti vidět. To raději shniji nebo zmrznu v téhle škatuli.“ Vypíná přímotopy a z police vytahuje cosi.
„Co si dáme?“
„Já nemám hlad. Přemýšlím jak ti pomoci. Víš, mám tam dva pokoje volný. Nechceš se na zimu přestěhovat do něčeho stabilnějšího?“
„Cože? Ještě řekni, že to je v tom prvním patře, tak abych na tu krávu každé ráno viděla. „Zbláznil jsi se, či co!“ Něco se v ní pohnulo. Milá, usměvavá a příjemná panenka se během mžiku promění v satorii, že se ohlížím po ústupové cestě.
„Jani, mají být dvaceti stupňové mrazy. A kde máš vůbec Šárku? “ dochází mi, že má dceru stejně starou jako moje holky. Pomalu chytá dech a zase ten vnitřní pláč.
„Šárka chodí až večer, nebo přespává u kamarádky. Jsem radši když je tu se mnou. To se k sobě pod dekou tulíme a je nám fajn.“
Představuji si ty dvě s přímotopem pod dekou. Opravdu se mi to nezdá? Nebo na mne něco hraje? Co se to sakra děje.
„Tady fakt zmrznete.“ Tenhle karavan je někde ze Španělska. Není na naši zimu stavěný.“
„Ne. Děkuji, ale opravdu raději zajdu tady. Jsi hodný a ještě jednou děkuji.“ Zalévá při tom kávu.
„Dáme si ke kávě sušenky?“ mění téma rozhovoru už zase tím svým roztomilým hlasem.
„Rád. Nemáš svařák. Jak jsi vypla to topení, tak tu asi nastydnu od nohou. Musím se jít projít a zahřát se.“ Opustil jsem ji s nutkavým pocitem, že musím něco změnit.
