Počátek mého vyprávění bude skoro jako v každé pohádce. Milý, veselý, pro obyčejný život přijatelný. Vše bylo jak mělo, nic mne netížilo a s trochou nadsázky, dobře se mi žilo. Pak ale vstoupila do mého života Jantarová Pana, plná úsměvu, vtipů a elánu.
„Ptáte se proč jantarová?“
V rudém saténu s blankytnou modří u dekoltu ve slunečních paprscích rozzářená jak drahokam.
Upadl jsem ji tehdy pod auto, když projížděla okolo mého domu.
Už to mne mohlo tehdy varovat, ale znáte to.
Pomohla mi na nohy a já v ni poznal sousedku z dětství, když jsme na sebe hulákali přes plot.
Prý právě prodala byt a shání podnájem, než si postaví vysněný dům. Jede za svou mámou s nákupem, kde ale bydlet nemůže, jelikož se do dvougeneračního domu s maminkou nevejde.
Už to mě mělo varovat.
„Jsi to Ty? To snad není pravda. Jezdíš pořád takhle zbrkle a nebo to byl záměr …“snažím se vybavit si její křestní jméno. Patnáct let je holt patnáct let.
„To ty chodíš jak ponocný“ chechtá se na celou ulici.
„Odolejte a odmítněte!“ To nedáte!
Za šíleného zahradního jásotu jsme oslavili tuto náhodu, že prý všem nám to pomůže, když se nastěhuje ke mně. Já ji udělám slušnou cenu za podnájem a ona má po problému. Navíc má maminku na dostřel, nebo odstřel? Nevím. V tuhle chvíli mi to bylo ostatně jedno.
Nastěhovala se ještě ten den. .
Její máma za plotem nápadně nenápadně sleduje celý ten šrumec, co že se to vlastně u mne na zahradě děje.
Ještě ten den přijel stěhovák s kamarády.
Ani já ale nechápu co se to děje? Proč si ji nevezme domů, když to je jen na chvíli, než si postaví své? Nicméně jsem už rok bez partnerky a nemá cenu se vyhýbat příležitostem. Na to už nemám ani vzhled, ani věk.
Takový mumraj za jedno odpoledne jsem opravdu ještě nezažil. Večer bylo vymalováno.
Co se tam stalo? Od té doby co zemřel starý pán, je ten dům prázdný a vždy se svítí se jen v jednom okně. Je před vánocemi a ani z komína se nekouří. Zaslepený, nebo spíše oslněný její pozitivní energií nepřikládám tomu váhu a s nadšením tahám skříně a postele do prvního patra.
