Vlastně ani nevím, proč, tak nějak to vyplynulo. Prostor v současných médiích je stále omezenější, blogy jsou jistým náznakem svobody, pokud ještě existuje někdo, komu se chce je číst.
V oblastech, které mě nějak zajímají – umění, věda, školství – pozoruji určité krizové jevy, které nesouvisejí s nedostatkem peněz. Je naopak možné, že celkový přísun peněz do těchto sfér našeho života je ještě větší, než dřív. Je docela pravděpodobné, že tento přísun je někdy větší, než tyto oblasti potřebují. Krizové jevy, které mám na mysli, mohou tak mnohem víc nežli s nedostatkem financí souviset s nedostatkem smyslu. Blog chápu i jako pokus začít takový smysl znovu hledat.
Málokoho dnes zajímá, jak směšné byly finanční a technické možnosti zakladatelů moderní vědy, kteří žili převážně v 19. či v prvních desetiletích 20. století. Málokoho zajímá, jak nepatrné peněžní obnosy udržovaly při životě úsilí několika generací avantgardních umělců, na nichž stojí dnešní miliardový byznys zvaný trh s uměním. Málokoho napadne se ptát, z jakých grantů žil Einstein v roce 1905, kdy publikoval základní texty, které změnily naše představy o hmotě, čase a prostoru (pro zvídavé – Einstein samozřejmě žádné granty neměl). Na mém blogu bych se chtěl pomalu vracet ke kořenům a uvědomovat si, proč věci došly až tam, kde jsou, a případně přemýšlet, zda kolem nás probíhají procesy, které nemůžeme nijak ovlivnit, nebo zda se pořád ještě vyplatí do nich vstupovat a snažit se je měnit.
Skutečnost, že evropská civilizace je ve své současné podobě patrně odsouzena k zániku, resp. k marginalizaci ze strany jiných kultur, nemusí nutně znamenat tragédii. Naši vzdálení předkové zažili pád Římské říše. My sami jsme zažili a přežili pád Sovětského času, satanské říše, která tu měla být „na věčné časy.“ Současný rozklad by mohl mít i pozitivní efekt, pokud si včas položíme otázku, jaké jsou možnosti dalšího vývoje, a hlavně – co pro ně chceme a dokážeme udělat. I k tomu bych chtěl přispívat tímto blogem.
