V úvodu svého projevu se prezident vymezil vůči Gottwaldovi s tím, že on navazuje, co se termínu týká, na tradici prvorepublikovou, což potvrdil i citáty Masarykovými. Obsahem projevu ale za těmito idejemi zaostal.
Prezidentský projev, lhostejno zda vánoční nebo novoroční, se dle mého vždy pojil s očekáváním. Opakuji vždy, tedy i když se jednalo o prezidenty Novotného, Svobodu a Husáka (starší si nepamatuji). I při bezvýchodnosti jejich doby, kdy prezidentský projev a úvodník Rudého Práva bylo totéž, v sobě lidé živili aspoň zlomek naděje, bez ní totiž žít nelze, i když je povětšinou marná. Dnes žijeme v době deklarované svobody a je to tak dobře. Už jenom fakt, že k projevu prezidenta se lze vyjádřit, dokládá hloubku proběhlé společenské změny.
Dnešní společenskou a politickou situaci bych připodobnil k hrnci, v němž se pára sráží na pokličce a kapky padají na dusící se maso. Stále dokola a maso měkne a začíná být k podmínkám mrtvolně lhostejné. A až se maso udusí, můžeme servírovat. Palivem v kotli pod hrncem jsou pak populisticky přifouklá zástupná témata. Český prezident hodně rolí z Ústavy nemá, ale jestli nějakou roli má, byť v Ústavě explicitně zakotvena snad ani není, je právě upuštění páry z onoho hrnce formou naplnění aspoň minimální míry očekávání něčeho pozitivního většinou občanů.
Dnes jsme se dozvěděli, že prezident byl zvolen třemi miliony občanů, že nepřípustným manipulacím v povolebním vyjednávání v obcích předejdeme přímou volbou starosty a vůbec nejlepší by bylo, kdyby volby byly povinné. Dále pak že kdo nepracuje, ať nejí, že protivládní demonstrace jsou nedemokratické a podobné pravdy. Rekapitulovat obsah celého projevu je zbytečné, nepřinesl totiž nic nového. Omezím pohled na naše působení v EU, který nás redukuje na jednoho člena V4 a tím naše zájmy na navýsost protiimigrantské. Celkem logicky se pak u nás důvěře těší prezident, policie a armáda. Pisálky z nedůvěryhodných médií, neziskové organizace a církve pasoval do pozice lepšolidí, tedy oblud s vlastním názorem, ale neschopných se uplatnit.
Očekával-li někdo od projevu nějaký nový pozitivní rys, nedočkal se. Očekával-li někdo, že se prezident naší země dokáže povznést nad nazírání VY - MY, nebo vaši - naši, nedočkal se, ale o zklamání už asi hovořit nelze. Prezident svůj stín nepřekročil, ale nejen to, on spíš předvedl utvrzení se ve své pozici. Takže místo pozvednutí pokličky přiložil polínko. Bude tepleji, ale dýchat se bude hůř. V té setrvačnosti, s jakou přihlíží k poklesu hodnot, ho osobně řadím k prezidentům dob totalitních.
