Výrok/nevýrok Tomia Okamury ve veřejném prostoru má potenciál vyvolat celospolečenskou diskuzi. Není v tom ani tak síla tématu, jako nebezpečí zaneřádit veřejný prostor obavami. Je to tost drsná metoda politického marketingu.
Hádám, že jsem sedl na lep. A nebyl jsem sám, kdo se začal vážně zabývat posouzením, zda měl Tomio Okomura pravdu ve svém hodnocení snímku z učebnice s vyobrazenou mládeží různých ras a s tezí v popisku, že mísení ras je žádoucí ve jménu vytvoření zdravé populace. Potíž je v tom, že o nějaké Okamurově pravdě nemůže být řeč. Proč? Protože pan předseda, jak uvádí zdrojový článek, zakroutil hlavou a pronesl: "Neuvěřitelné!". To ale, opráším svoje chabé znalosti z logiky, není výrok a to tento mediální praktik, nepochybujte o tom, velice dobře ví. Jde jistě o postoj, ale ne o výrok, takže je obtížně napadnutelný.
O předmětném přínosu mísení ras zde debatu vést rozhodně nechci. Přikloním se pouze k obecně známého biologického principu, že druhová diverzita je pro daný biotop příznakem bohatství. Nechci se zabývat úrovní jednotlivých příspěvků, i když jeden od jedné paní mi vyrazil dech: "Co není podloženo dostatečným vědeckým důkazem, nemá v učebnicích co dělat". A na to bych rád paní diskutérce odpověděl.
Vážená paní,
neznám vědecké zkoumání, které by potvrdilo přínos mísení lidských ras. Vím ale o výzkumech, které měly za úkol prokázat opak, totiž že ono mísení je v rozporu s požadavkem rasové čistoty národa, a to ve jménu národní úspěšnosti. Ten národ byl a je našim sousedem a výsledky toho výzkumu se v té sousední zemi dostaly dokonce do zákonů. A ty zákony vedly, mimo jiné hrůzy, k vyvraždění skoro celého jiného národa. Proto Vám paní doporučuji řídit se v podobných případech lidským rozumem a citem a vědu nechat raději vědou. Vědci už si nějak poradí.
Vraťme se k původnímu záměru osvětlit případ v rovině mediální, či spíše v rovině mediální etiky. Takových případů je více. Zrovna teď je opět aktuální klenot z úst jednoho Okamurova nohsleda, tedy neexistující pseudotábor (v Letech). Je to trochu jiný případ podobný vtom, že to sousloví by si zasluhovalo určitý jazykový rozbor, na jehož konci bychom došli k závěru, že je to stejný nesmysl jako výše uvedené Okamurovo zdvižené obočí.
Mám za to, že některé verbální i neverbální výpotky některých činovníků ve veřejném prostoru je lépe nechat ležet v prachu země, kde by také měly zůstat. Zabývat se jimi může být kontraproduktivní. Snad jen humor má tu sílu akcentovat jejich nesmyslnost. Snad i tento případ má na zřeteli Wittgensteinův předpoklad, že tam, kde se s užitím jazyka dostáváme do úzkých, lépe je mlčet.
Svůj názor nikomu nevnucuji. Všichni máme vlastní rozum.Co tedy dodat. Snad jen to, že se těším na setkání ve volební místnosti.
