Před sto lety jsme dostali do vínku "nebát se a nekrást".

Společnost stojí na ideálech, na kterých vznikla. O myšlence TGM z titulku bych chtěl stručně pojednat. Stručně a obecně, případná aplikace do konkrétního společenského rámce, která se zjevně nabízí, je ponechána na čtenáři.

Zbloudíme-li, musíme se vrátit, nebo popřemýšlet a najít správnou cestu vpřed. Tedy nevracet se, ale ohlédnutí zpět před vykročením správným směrem není ztráta času. Mám pocit, že bloudíme. Motáme se sem a tam a podléháme sumě nejrůznějších vlivů, i těch vnějších. Pokusme se od nich oprostit, a najít pevný bod na cestě, kterou jsme již urazili.

Máme za sebou sto let moderní české státnosti, u jejíhož zrodu stál první prezident Československa Tomáš Garrique Masaryk. Nechť oním pevným bodem naší společné cesty je právě krédo tohoto muže - nebát se a nekrást. Krédo, které většina lidí zná, ale ne každý ho beze zbytku chápe. Dvě slova, dva imperativy, z něhož jeden - nekrást - je základním požadavkem naší morálky. Pro pochopení nutné vzájemné provázanosti oněch dvou slov pokusme se o kratičký logický rozbor (hodnotové srovnání) Masarykova kréda, pomocí čtyř modifikací.

1) Bát se a nekrást

Nekradu, ale jenom proto že mám strach z trestu; morální hodnota je, řekněme nulová.

2) Bát se a krást

Bojím se trestu, přesto kradu; jsem bojácný, krást ještě k tomu je nepřijatelné, morální hodnota je záporná.

3) Nebát se a krást

Nebojím se,  proto kradu; krást je nepřijatelné, morální hodnota je záporná.

4) Nebát se a nekrást

Nekradu, přestože se nebojím trestu; morální hodnota je pozitivní (výlučně u této varianty).

Z uvedených čtyř variant je morální kritice odolná jedině varianta 4, kde obě složky mají pozitivní hodnotu morálně i lidsky.

O tom, že krást je nemorální, dokonce i nezákonné snad nepochybuje nikdo. Jak je to ale ze strachem, především pak se strachem, který je motivem rozhodnutí nebo činu.

Strach a obavy doprovázejí lidi odjakživa a jsou namístě, když hrozí reálné nebezpečí nebo když je založen na empirickém poznání. Všichni asi víme, jak pálí rozpálená plotna, proto na ni nesaháme. Krátce - zažili jsme to. Jsou ale i typy obav získané jinak než empiricky, například sociálně konstruované. Kolik lidí se asi bojí hadů, aniž při tom nějakého viděli naživo. Takovéto obavy jsou získané zprostředkovaně, většinou skrze média ale nejen to. Zdrojem těchto pocitů může být i normální přímá konverzace mezi lidmi. Různí lidé podléhají těmto obavám různou měrou, určitě v závislosti na míře sebedůvěry. Příkladem zde je například nezkušený řidič, který svým přehnaným opatrnictvím ještě zmenšuje už tak nedostatečnou kompetenci.

Typ nežádoucího strachu prostě existuje, ale protože jsme lidé, a ne stádo ovcí, dá se proti tomu něco dělat. Poznání relevantních faktů, otevřený korektní dialog a vlastní rozum představují minimální výbavu k cestě k zapuzení obav z neznámého za obzorem. Strach ze strachu nemístně zatěžuje.