(Ne)vánoční zastavení

Vedení blogu je nepochybně mimo jiné zdrojem zábavy a napětí. Proto je snad pro nás podobným požitkem, jako je pro gamblery hra.  A taky podobně vysilující. Jak najít odstup jsem našel právě v textech  blogu, který společně vedeme.

Je to s podivem. Několikrát v minulém týdnu jsem jako hypertonik uléhal hluboko po půlnoci s tlukotem ve spáních. Příčinou byla moje angažovaná účast v diskuzích na tomto blogu. Pocit následujícího rána pak odpovídá kvalitě uplynulé noci a z toho pocitu pak plyne určité vyústění - takto to dál nepůjde. No a dnes za soumraku jsem opět zasedl k počítači. A událo se něco, o čem bych chtě krátce popřemýšlet.

Přečetl jsem si text Jana Jílka Kdo neztrácí duši, neztrácí celý svět, který pro mě osobně je něčím přínosný a v němž se odkazoval na práci Marka Trizuljaka o zapomenutém sochaři (s pochopením obou počítám), a poté jsem se vracel k diskuzím dříve přečtených článků. Mezi nimi jsem narazil na zvláštní způsob poděkování pana Trizuljaka za diskuzní příspěvek. "Dík za zastavení...", znělo. Tedy ne dík za podporu, ne dík za návštěvu, ne dík za názor, ne dík za návštěvu... Dík za zastavení. Když jsem uviděl to slovo zastavení, v hlavě mi probleskla letní scenérie křížové cesty na Svatém Hostýnu - čtrnáct zastavení. Význam slova zastavení jsem uviděl v širším kontextu, a to s článkem Jana Jílka, který byl mimo jiné zamyšlením o klidu v duši.

Je-li klid v duši, alespoň v těchto dnech, naší metou, pak příkazu zastav se nelze neuposlechnout. Zastav svoje tělo, zastav i proud svých myšlenek, jinak cíle nedojdeš. Znám to sám od sebe, ve shonu v každodennosti pro třísku nevidím les. Neumím se totiž zastavit a neumím se zbavit neodbytného pocitu průvanu v hlavě. Zbývá mi na tom hodně pracovat. Je to o něčem, co pojmenováváme zprofanovaným termínem žebříček hodnot. Bez hodnotového uspořádání nelze zpomalit, zastavit tok myšlenek, zklidnit se a pak třeba znovu vykročit. Zastavit se není ztráta času. Není to ztráta vlastního času. Za-sta-ve-ní má hluboký význam.

Snad objevíte platnost stručně řečeného v předvánoční době. Snad i po ní.

A Vám, pánové, díky, že jsem se u Vás mohl zastavit.

.