Neznámé drony zastavily provoz na londýnském letišti na několik dnů, přímo nebo nepřímo se to dotkne tisíců pasažérů i jiných lidí. Podobnými peripetiemi si prošla i naše Ruzyně. Úsměvné je, co může způsobit "hračka".
Pasažérů z letiště Gatwick a jejich příbuzných je mi zvlášť v tomto čase doopravdy líto a případný pachatel by si zcela jistě zasloužil. Je to nesporně vážná věc. Řekl bych, že používání bezpilotní techniky, i když je poměrně přísně regulováno, ještě v budoucnu předvede svůj kolizní potenciál. Mám osobní důvody k tomuto předpokladu.
Není to ani dva měsíce, co jsem toto zařízení o velikosti hračky vyprošťoval z koruny své třešně. Chlapec ze sousedství si s ní poletoval nad vlastním dvorkem. Pozoroval jsem to ze své zahrady a čekal co se stane. A stalo se. Ztráta kontroly a bylo. Že jsem zůstal v klidu a beze slova mu dron vydal, je důkazem, že se ještě umím ovládat. Vlastně se nic nestalo.
Víc mě namíchlo několik letních případů. Hrabu se pěkně v hlíně na svém pozemku. A hrabu se v něm s oblibou, kdo ví o čem mluvím, tak taky ví, že u hrabání v hlíně se krásně přemýšlí a přicházejí bezva nápady. No a tak si hrabu nebo pleju nebo co já vím a uslyším čmeláka. Ohlédnu se a žádného nevidím. Zvuk přichází shora, zvednu oči a mám ho přímo v nadhlavníku - dron. Vysoko a vzhledem k té výšce a velikosti už určitě nejde o hračku. Pro mě, v tom jsem možná trochu blázen, je to hrabání a přemýšlení dost intimní chvíle. Pokud například se některý soused za plotem pokouší o totéž, neužiji si to a pracuju proto, že musím. A teď do toho dron se všemi možnými komunikačními možnostmi. Je po intimitě. Nemám drony moc rád a nic na tom nemění ani fakt, že zakusit jejich ovládání včetně pořizování dat je lákavé.
Stejně jako drony nemám moc rád ani střelné zbraně, tedy proti zbraním jako takovým nic nemám, ale nějaké tendence vyzbrojovat "sprosté" civilisty nesdílím. A k ostrostřelcům z lesů a polí mám taky specifický postoj. Co se ale dronů týče, dejte na mě, nějaká solidní brokovnička po ruce se ještě bude hodit.
