Právě probíhající horká aféra okolo českého premiéra Alexeje Babiše má mnoho rozměrů. Jeden z nich, totiž rozměr morální, zůstává, zdá se mi, hluboko v pozadí.
Nejméně dvakrát v letošním roce jsme mohli z úst českého premiéra slyšet o nedotknutelnosti vlastní či cizí rodiny. Poprvé to bylo krátce po prezidentských volbách, kdy se omluvil moderátorce DVTV Emmě Smetana za nevkusný verbální útok. Podruhé jsme v právě probíhající kauze po odvysílání reportáže TV Seznam mohli slyšet opakovaně, že zneužívaní své vlastní rodiny v politicky motivovaném obsahu reportáže považuje za hyenismus.
Do rodiny se nekope. Rodina je nedotknutelná. Rodina je svatá. Tyto výroky jsou samy o sobě jistě pravdivé, ale zasazeny do širšího kontextu nejsou dostatečné. Od premiéra své země bych čekal víc. Evokují totiž stav, kdy byznys je drsná hra bez pravidel a vysoce morálním postojem v takovémto prostředí je ochrana vlastní rodiny a její izolace od zlého vnějšího světa, světa bez pravidel. Dostali jsme se tak ke dvojí morálce. Od premiéra své země bych čekal víc. Hodnocení situace gangsterskou optikou mi nestačí. Na základě tohoto hodnocení lze totiž usuzovat na prostředí, z jakého současný premiér do české politiky, o jejichž poměrech si iluze nedělám, přišel. Z prostředí, kde mantinely vymezuje nejsilnější a "nejšikovnější". V takovém prostředí skupina ráda umožní onomu "nejšikovnějšímu" dominanci ve vidině určitých benefitů. A to i za cenu umenšení míry vlastí svobody a důstojnosti.
Od premiéra vlády své země bych čekal víc - do nikoho se nekope. Nepřistupujme na hry bez pravidel.
