Kanadou na kole - 97.den - Moc sem toho nenaspal..

.. to je jasné. Časně zrána jsem políbil opici, oblékl si na sebe absolutně všechno, neboť sic tu slunce svítí – zima je příšerná. Uháněl jsem k národnímu parku Tera Nova, za kterým mne čekala vytoužená odbočka na mys Bonavista.

Pavel Kadlíček

Jestli se Vám zdá, že fňukám kvůli kopcům… tak teď nefňukám, teď brečím. Myslím, že by se to mělo jmenovat Národní Park Kopců a ne Tera Nova. Naštěstí při jednom výstupu „do oblak“ nacházím pěšinu směrem k jezeru s křišťálovou vodou. Vůbec mi nevadí, že na pěšinu někdo udělal „něco nekalého“ a utřel se ponožkou.. Fakt mi to nevadí, jelikož je to jediné místo ku koupání… Prostě jsem na to „podivno“ hodil kus trávy… no spíše kopku trávy a koupal se do „ukoupání“.

K večeru jsem dorazil na vysněnou odbočku a posilnil se výtečně hnusnou kávou se zmrzlinou… A znenadání slyším „Pafeeeel“… no jasně, kdo jiný… opět Gianluca.. Je jako můj stín. Tentokráte mu to sekne, neboť má nátělník a plavky a křičí tak, že i stojan na pumpě si zacpává hadicí uši. Gianluca napřed valí pro Dr.Pepper a zmrzlinu, neboť prohlašuje „Gianluca je milovník dr.Peppera… a pak mi kontroluje kolo a pořád u toho křičí… „taková chyba.. tohle tu nemá být… a tohle má být tak…“ hodinová přednáška o kole.. No, já postupně zjišťuji, že Gianlucu miluju, protože si s ničím neláme hlavu. Stál si tam jen v plavkách, dával mi rady do cyklo života... a do toho pořád vyřvával na celé kolo. „to jsou názory Gianlucy.. a nemusí to být to pravé… to jsou názory Gianlucy..“ a tak pořád dokola.. nakonec jsme se již po sté rozloučili a já zamířil na místní basebalové hřiště, abych ulehnul po dlouhé době na to nejrovnější podloží. Jediné, co mi bylo záhadou, tak že k hřišti nevedla jiná cesta než pro čtyřkolky.. ono totiž čtyřkolka je tu asi nejpopulárnější vozidlo, tudíž, co by se někdo drbčil s cestou pro auto.

více info o cestě na www.canadabike.cz