.. není čemu se divit. Dokázal jsem se opít sám a ve stanu. Ten neskutečný patok mi asi rozleptal mozek a musím potvrdit, že tělo si asi odvyklo. Vyrážím za úporných bolestí hlavy již v sedm ráno. Dávám si café u Tima Hortona – kde jinde – a vyjíždím vstříc osudu 160 km dlouhé etapě přes pohoří Chic Choc.
Pavel Kadlíček
Celou cestu si nadávám… ono já sám se sebou mluvím často.. No teď jsem si vyloženě nadával! „musel jsi to vypít kompletně?? stálo ti to za to?? blbečku?? teď trpíš… ale včera ve stanu – to bylo juchůůů juchůůů“ Tak takhle asi vypadlo prvních deset kilometrů etapy. Z alkoholové trýzně mi většinou pomůže – bohužel – námaha! A té bylo tentokráte na rozdávání. Cesta se počala zvedat hned za vesnicí a já nechápal z těch kopců. Mám dojem, že ten blb, co vymyslel stoupání na téhle cestě dříve projektoval sjezdovky a má to pořád v sobě. Neexistoval pomalý nájezd na kopec. Prostě jedete po rovině a najednou BUM a někdo před vás postaví zeď. Díky těmhle trampotám se mi rychle vyčistil mozek a já po chvíli spadl do údolí řeky Matapedia. Od této chvíle jsem prožíval očistný balzám. Od Ontaria jsem nejel krásnější krajinou. Naprostá divokost přírody, malebné vesničky, řeka úplně křišťálová a plná pstruhů… plno rybářů ve vodě i na loďkách.. všichni plní pohody.. A já co dva kilometry nahatej skáču do vody..
V jediné větší vesnici Amqui se opět pokouším zprovoznit internet – no neúspěšně a navíc si po hodině nechtěně mažu zbytky rozepsaného článku. To byla přímo tragédie, na kterou mi do pěti minut dala zapomenout opět okolní příroda… a já uháněl vstříc městu Matapedia, neboť bylo vstupní branou do Nového Brunsvicku a tudíž dalším zážitkem na mojí cestě. Kolem osmé jsem ulehal na místním hřbitově s pocitem, že 160 km dlouhá etapa je za mnou a mám pořád ještě sílu.. no tma přichází již o půl deváté a není tedy čas na hrdinství.. Místo na psaní je opravdu idylické – hřbitov spojený s piknik areálem a dětským hřištěm – pan projektant byl veselý frajer. Dávám kolo do pořádku po strašně dlouhé době, vodu si chodím pumpovat k hrobu číslo 21 a občas se sklouznu na skluzavce – věru krásné zakončení dne v rajské zahradě.
více info o cestě na www.canadabike.cz
